98
Zákon o státním podniku v praxi
Zákazem konkurence sleduje zákon především ochranu ekonomických zájmů podniku a ochranu jeho suverenity jako účastníka trhu proti jednání členů jeho vlastních orgánů, kteří by své postavení v podniku (informace, kontakty, znalosti a zkušenosti) mohli zneužít ke svému vlastnímu ekonomickému prospěchu nebo k ekonomickému prospěchu právnických osob představujících pro podnik konkurenci s ohledem na jejich stejný či obdobný předmět podnikání nebo předmět činnosti. Zákaz konkurence v sobě zahrnuje požadavek na loajalitu členů orgánů k podniku. V praxi by se však zákaz konkurence neměl uplatňovat paušálně a každý případ hrozícího konfliktu mezi zájmem podniku a činností členů orgánů mimo podnik by měl být posuzován individuálně a citlivě. Různé činnosti konkurentů na trhu se překrývají buď zcela, pouze částečně, nebo v některých případech dokonce jen okrajově. Při uplatňování zákazu konkurence v praxi by mělo být rozhodujícím kritériem, zda, v jakém rozsahu nebo s jakou intenzitou může činnost člena orgánů mimo podnik ekonomické či jiné zájmy podniku poškodit nebo nakolik mu mohou mimopodnikové aktivity přinést majetkový prospěch na úkor podniku. V praxi může vzniknout například otázka, jak pohlížet na členy orgánů státních podniků (ředitelé, zástupce ředitelů a členy dozorčích rad), kteří na střechách svých rodinných domů mají solární panely (výrobny elektřiny), přičemž předmětem podnikání státních podniků, ve kterých tyto osoby své funkce vykonávají, je též výroba elektrické energie. Konkrétně bude třeba odpovědět na otázku, zda malé domácí výrobny elektřiny sloužící výhradně pro osobní potřebu mohou konkurovat velkovýrobě elektrické energie realizované průmyslovým způsobem státním podnikem. Z hlediska zákona o státním podniku jde o interpretaci ustanovení § 14 odst. 1 zákona o státním podniku, kde se mimo jiné uvádí, že ředitel podniku, jeho zástupci a členové dozorčí rady nesmějí podnikat nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost v předmětu podnikání podniku. Oproti předchozí právní úpravě zákazu konkurence došlo zákonem č. 253/2016 Sb. k významnému zpřesnění formulace tohoto zákazu. Nejde však o zpřísnění samotného zákazu konkurence. Na situaci, ve které by členové orgánů státního podniku uzavírali obchody související s podnikatelskou činností podniku a která je prakticky totožná se zákazem podnikání či jiné výdělečné činnosti, pamatoval již zákon o státním podniku ve znění platném do 31. 12. 2016. Zpřesněná formulace § 14 odst. 1 zákona o státním podniku pouze brání možným spekulacím a snahám zákaz konkurence obcházet. Pro posouzení, zda některý z členů orgánů státního podniku porušil zákaz konkurence, je třeba především zjistit, zda činnost, kterou člen orgánu státního podniku vykonává, spadá do předmětu podnikání státního podniku a zda lze tuto činnost podřadit pod některou z kategorií vymezených v § 14 odst. 1 zákona o státním podniku. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona o státním podniku je stanovení předmětu podnikání podniku jednou z podstatných náležitostí zakládací listiny. Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, se pak předmět činnosti nebo podnikání osoby zapisují do veřejného rejstříku a v případě státního podniku do obchodního rejstříku. Vzhledem k zásadě materiální publicity veřejných rejstříků nemohou o předmětu podnikání konkrétního státního podniku vzniknout pochybnosti. Při řešení otázky podřazení činnosti člena orgánu státního podniku pod konkrétní předmět podnikání podniku je třeba vycházet z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, popřípadě z dalších právních předpisů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228767