„Aha,“ pookřál Mohan. Takže hledáme klíč. Víno vyprchalo, zatoužil po novém džbánku, omamné chuti sladkého, smysly otupujícího nápoje. „Co s ještěrkou, pane?“ vzpomněl si jeden kameník na uvězněného tvora. „Odnes ho, lovčí.“ Netrad nadzvedl koš, strčil pod něho ruku oblečenou do silné kožené rukavice délkou dosahující až k lokti, zašmátral a vytáhl malého ještěra. „Varoval jsem tě, Mohane,“ řekl při odchodu. „Nevím, kde jsi ho našel, ani se tě nebudu ptát. Ale jedno ti ještě povím. Patří do skal. To není ještěr, ale drak!“ S velikou námahou držel zápasícího tvora, který vydával stále hlasitější zvuky. V okamžiku, kdy na něho dopadly zlatavé paprsky vycházejícího slunce, vydal nový, silnější skřek. Zasyčel, z otevřené tlamy vyšlehl červený plamen a spálil Netradovu rukavici. S bolestivým syknutím ještěra pustil. Osvobozený tvor dopadl na zem, jeho tělem projela mohutná světélkující vlna. Najednou stál před Mohanem, kameníky a lovčím ohromný drak. Natlačil přítomné ke stěně, ohnivýma očima hleděl na Mohana. Z otevřeného chřtánu zařval tak mocně, že přítomným tuhla krev v žilách. Potom se sklonil, opatrně, aniž by Mohanovi ublížil, uchopil ostrými zuby skříňku, mrsknutím ocasu se zmenšil a vyletěl oknem ven. Tam nabyl mohutných rozměrů. „Bestie!“ hrozil za ním teatrálně Mohan, vykloněný z okna. Mohanův křik vyvolal poplach v řadách baštýřů. Okamžitě zaujali bojové pozice, rozeseti na hradbách byli připraveni bránit hrad. „Střílejte!“ řval Mohan jako smyslů zbavený. Jeho drahocenný nález nesmí odletět. Byl rozčílený, ale za všeho nejvíc zvědavý. Sžírala ho nesnesitelná představa, že se nikdy nedozví, co bylo uvnitř. Drak zakroužil nad nádvořím, silným ocasem zakončeným kostěnými klepety udeřil do vysutých strážních střílen. Pár uvolně97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228600