do výšin V tréninkovém centru byly dvě prostory s boulderingem – oddělená místnost vpravo od vchodu a jedna v hlavním sále. Vešel jsem do té první a podíval se na stěny. Sahaly tři-čtyři metry pod strop a chyty byly rozmístěny zdánlivě náhodně. Měly různou barvu a ukázalo se, že označují cestu různého stupně obtížnosti. Šel jsem na bílé. Šlo to lehce, a než jsem seskočil na žíněnku, vylezl jsem skoro až nahoru. Palce na nohou mě bolely. Lezecké boty jsou bolavá kapitola sama pro sebe. Tak těsné! Tak nepohodlné! Pokoušel jsem se učit od lidí kolem sebe, vypadali jako směsice nováčků a zkušených lezců. Ano, bylo to zábavné! Souvisí to s po hyby, odhodláním a s výběrem správné cesty. Usoudil jsem, že bych se to mohl naučit. Pro relativně štíhlého člověka s dlouhými pažemi, jako mám já, je bouldering trefa do černého, liboval jsem si. Po půlhodině strávené na stěně mě bolely ruce i prsty a na dlaních jsem už měl několik mozolů. Vyšel jsem z místnosti, že prozkoumám druhou stěnu na bouldering. Dominovala tam vysoká šikmá lezecká stěna, možná čtyři metry vysoká. Na stěně lezli dva kluci a několik dalších sedělo na žíněnce a dívali se. Přikrčil jsem se. Tohle není místo pro začátečníka. Tady se pohybují zkušení horolezci. Zůstal jsem ale stát a fascinovaně jsem na ně hleděl. Lezli jeden za druhým. Lehce a suverénně, pořád výš, nohy a ruce natahovali do všech směrů. Dokonale ovládali pohyby. Diváci pokyvovali, upřeně je pozorovali a mnuli si bradu. Několik jich mělo na sobě naducanou péřovou bundu. Tady šlo do tuhého. Lezec předvedl těsně pod vrcholem neuvěřitelnou akrobatickou figuru a před uznalými zraky se spustil dolů. Úplně mě to uchvátilo. Tak tohle jsou horolezci a lidé hor. Mnozí měli dlouhé vlasy a uměl jsem si představit, jak bravurně vyrážejí na dlouhé horské túry. Že by měli za sebou i náročné horolezecké výstupy? Určitě. 101
svensen_uhranuti vysinami.indd 101
6.3.2017 17:39:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228486