B E N A A RO N O V I T C H
„UráÏíte mne, pane policisto,“ odvûtil chlapík, ale v‰iml jsem si, Ïe nevûdomky couvá jak od Abigail, tak z boudy. „Inspekce profesních norem mû takového obvinûní snadno zprostí,“ prohlásil jsem. „Dobrá,“ zamruãel nejistû. „Rád jsem vás poznal, Abigail, pánové a dámy.“ Otoãil se a odklusal. „Co ti na tom pfiijde srandovní?“ zeptal jsem se Lesley, která se snaÏila nerozhihÀat. „Petere, kdyÏ nûkomu vyhroÏuje‰, obvykle je to úãinnûj‰í, kdyÏ nemusejí pût minut de‰ifrovat, cos jim zrovna fiekl.“ Abigail si opût zaloÏila ruce a vûnovala mi nevraÏiv˘ pohled. „Hele. Já jsem tady vedla rozhovor.“ „Tomuhle fiíkበrozhovor?“ podivila se Lesley. „Za pût let se s takov˘mahle klidnû bavit mÛÏe‰,“ fiekl jsem jí. „Jestli bude‰ pofiád je‰tû chtít,“ upfiesnila Lesley. Abigail uÏ jí chtûla nûco odpovûdût, kdyÏ nûkdo zavolal Lesleyino jméno. Mûla sotva ãas se otoãit správn˘m smûrem, kdyÏ se z mlhy pfiihnala mladá Ïena s hfiívou dredÛ a vrhla se jí kolem krku. Poznal jsem ji – byla to Beverley Brooková. Odtáhla si Lesley na délku paÏe a zadívala se na ni – i s maskou a vÛbec. „Sly‰ela jsem, Ïe uÏ tû pustili,“ fiekla. „Ale nevûdûla jsem, Ïe jsi v pohodû. Dûlala jsem si o tebe starosti, ale trãela jsem na horním toku s venkovany a studenty.“ Lesley byla pfiíli‰ ohromená, aby se zmohla na slovo, coÏ byla opravdu zvlá‰tní podívaná. Beverley se na mû podívala. Oãi mûla stejnû ãerné, jak jsem si pamatoval, a zuÏovaly se jí jako koãce. Nos mûla elegantní a ploch˘, ústa ‰iroká, rty plné a kÛÏi, navzdory zimû, hladkou, tmavou a bez jediné poskvrnky. „Ahoj, Petere,“ prohodila a obrátila se zpátky k Lesley. Peter Grant na jiÏním bfiehu, pomyslel jsem si. Oãi dokofián, koule v jednom ohni. Beverley se naklonila a k Lesleyin˘m nemal˘m rozpakÛm jí oãichala krk. „Je to pravda,“ prohlásila potom. „UÏ jsi taky se‰la na scestí jako tadyhle pan Esemesky Neposílám.“ Zamraãila se na mû. „Ani jednu za devût mûsícÛ, ani jeden telefonát, dokonce ani e-mail.“ Vûdûl jsem, Ïe se nemám omlouvat. „U fieky pofiád Ïijí lidé, ktefií kvÛli tobû ãekají na vyplacení pojistky, a teì si fakt nedûlám legraci.“ Obrátila se zpátky k Lesley. – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228484
P RO K L E T É
DOMOVY
„Oba byste tam mûli skoãit a vzdát hold Mámû a Otci, neÏ si zaãnou myslet, Ïe si jich dost neváÏíte.“ Jako mal˘ sluneãní granát mezi nás pfiiskákala drobná postava v hedvábném kabátci barvy císafiské Ïluti. „Bev, Bev, Bev,“ povykovala holãiãka. „Musí‰ se mnou jít – slíbilas to.“ „Poãkej, Nicky,“ krotila ji Beverley. „Zrovna se tu bavím.“ Nicky, patrnû zkratka pro Neckinger, byla dal‰í ztracená fieka, protékala horní ãástí Southwarku. A tahle dívka, které Beverley udûlala ãáru pfies rozpoãet, se potom obrátila ke mnû a vûnovala mi velk˘ záfiiv˘ úsmûv. „âarodûjové.“ Ukázala a zasmála se, jako by to byla kdovíjaká legrace. Potom na ni zavolal hlubok˘, mnû dobfie povûdom˘ hlas. „A jéje,“ povzdechla si a u‰klíbla se na mû. Z mlhy k nám vykroãil Oberon, vysok˘ muÏ s hranatou pohlednou tváfií. Mûl na sobû starodávn˘ vojensk˘ kabát, kdysi ãerven˘, ale teì uÏ vybledl˘ do za‰le hnûdého odstínu, ãerné vojenské kalhoty a vysoké boty. U pasu se mu kolébala zbraÀ, a ne ledasjaká: patrnû opravdov˘ staroÏitn˘ meã pouÏívan˘ vojáky Britské armády, Ïádn˘ ceremoniální kousek. Oberon mu dlaní zlehka spoãíval na hru‰ce, aby se mu nezaplétal do kabátu. Zdvofiile k˘vl na mû i na Lesley. „Konstáblové,“ pronesl. „Pfiedpokládám, Ïe v‰echno je, jak má b˘t.“ „V rámci moÏností,“ odpovûdûl jsem, a i kdyÏ jsem mûl chuÈ, uÏ jsem nedodal va‰nosti ãi ctihodnosti. Napfiáhl ruku k Nicky, ta si teatrálnû povzdechla a potom poskoãila, aby se jí chytila. „Pfiijìte se za mnou podívat,“ fiekla mi, kdyÏ ji Oberon zaãal táhnout pryã. „A nezapomeÀte pfiinést dárky.“ „To je její táta?“ zeptala se Lesley. Beverley zavrtûla hlavou. „Oberon patfií k Efffie, ale oba byli pfiemluveni, aby na Nicky dohlíÏeli. A kdyÏ jsme u toho. Musím uÏ bûÏet. Ale potfiebujeme podniknout dámskou jízdu. TakÏe po‰li esemesku, jasn˘?“ Odka‰lal jsem si a zeptal se Beverley, jestli bych si s ní mohl pozdûji promluvit. Li‰ácky se na mû zadívala. „Jistû,“ fiekla. „Pozdûji.“ Lesley mû bouchla do nadloktí. „Pojìme za její mámou... Dokud ti je‰tû funguje mozek.“ * * * – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228484
B E N A A RO N O V I T C H
Mnoho lidí pfiekvapuje, Ïe lond˘nské fieky mají své bohynû. I lidé, ktefií byli oficiálnû vychováni ve vífie v nadpfiirozené fiíãní bytosti, a to je mimochodem tfietina svûtové populace, mají problém s pfiedstavou, Ïe by TemÏe mohla mít své boÏstvo. Niger, rozhodnû. Amazonka, samozfiejmû. Mississippi, jistû. Ale TemÏe? Ve skuteãnosti jsou to boÏstva dvû. Otec ¤eky, star‰í asi o dva tisíce let, moÏná fiímsk˘ Brit zvan˘ Tiberius Claudius Verica, vládl TemÏi od pramene k ústí aÏ do roku 1858, kdy ho k roztrpãenému pfiesunu proti proudu pfiimûl pouh˘ fakt, Ïe se fieka promûnila v otevfienou stoku. Lond˘n si bez jeho pomoci musel poradit aÏ do konce padesát˘ch let, kdy se z Lond˘nského mostu vrhla do vody zdrcená nigerijská zdravotní sestra v zácviku, která poté zjistila, Ïe je neobsazená pozice bohynû. Tak to tedy pfiinejmen‰ím sama líãí. Otec má pocit, Ïe jakoÏto pÛvodnímu elementu by mu mûla b˘t pfiiznávána vláda nad fiekou, jakkoliv formální mÛÏe b˘t. Máma naopak tvrdí, Ïe jelikoÏ nemûl zájem dát o sobû vûdût roku 1951 pfii Celobritsk˘ch slavnostech, natoÏpak za druhé svûtové války pfii bombardování anglick˘ch mûst, nemÛÏe si jen tak pfiijít a doÏadovat se místa v ãele stolu. Je to ten druh vzru‰ujícího mezigeneraãního a etnického konfliktu, díky nûmuÏ stojí za to Ïít v na‰em velkomûstû. Fakt, Ïe jsme policisté a máme za úkol vkládat svá drahocenná tûla mezi strany tûchhle potenciálních stfietÛ, vysvûtluje, proã jsme si s Lesley dávali záleÏet, abychom pfii jednání s nimi byli vÏdy zdvofiilí a uctiví. A tak jsme napochodovali k místu, kde byli usazení, kde se skvûli ve sv˘ch nejlep‰ích sváteãních úborech. Otec TemÏe v ãerném dvoufiadém saku s prouÏkem, ka‰mírové vestû, na hlavû s barevnû sladûnou huãkou z vepfiovice, která se mu snaÏila udrÏet na uzdû hfiívu bíl˘ch vlasÛ. Na poãest slavnostní pfiíleÏitosti se hladce oholil, coÏ jen zdÛraznilo, jak má tenké rty, zahnut˘ nos a bezútû‰nû ‰edé oãi. Vedle jeho matné postavy v blÛzce a zlaté, stfiíbrné a ãerné zavinovací sukni záfiila Máma TemÏe. Tváfi mûla hladkou a snûdou jako její dcera Beverley, ale kulatûj‰í, tfiebaÏe i jí se koutky oãí zlehka stáãely vzhÛru. Vlasy mûla spletené do sloÏité ptaãí klícky protkané zlat˘mi nitûmi v úpravû, která musela její kamarádky zamûstnávat dlouhé hodiny, ne-li dny. Na základû Nightingaleov˘ch pokynÛ jsme si dali záleÏet, abychom pfii‰li a ode‰li co moÏná nejménû nápadnû, a dostalo se nám pouze obdoby A jak dlouho uÏ u policie slouÏíte? No paneãku. Lady Ty stála u matãina – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228484