a politického života. Jeho zakladatelkou byla v roce 1559 dcera Karla V. a Isabely Portugalské a vdova po portugalském králi Janu Manuelovi Juana (1535–1573), mladší sestra císařovny Marie, která se osobně znala i s Ignácem z Loyoly a sv. Františkem Borgiášem. V průběhu dalších desetiletí se klášter stal oblíbeným útočištěm ovdovělých či neprovdaných šlechtičen, ale i členů královské rodiny; právě do něj se uchýlila i císařovna Marie. Teprve 1. května roku 1585 se konečně v císařovniných komnatách tohoto kláštera konala svatba nejstarší pernštejnské dcery. Slavnostnímu aktu byl přítomen výkvět španělského královského dvora v čele se samotným králem Filipem II. Ten také již předtím přiznal zchudlé české šlechtičně doživotní rentu ve výši dvou tisíc dukátů ročně, což bylo možno chápat současně jako projev díků za služby prokázané Juaniným otcem, výraz úcty vůči rodu Pernštejnů, ale i závazek do budoucna.149 Manželství však nemělo příliš dlouhého trvání, vévoda se v roce 1592 zapletl do aragonského odboje, hájícího staré feudální výsady proti centralismu krále Filipa II., a ještě téhož roku zemřel ve vězení. Přestože jeho statky nebyly konfiskovány, Juana se po manželově skonu mohla opět uchýlit ke dvoru císařovny Marie do kláštera Descalzas Reales. Díky císařovnině přímluvě byl Juanin manžel nakonec tři roky po své smrti zbaven veškerých obvinění a statky i titul vévodů z Villahermosy zůstaly Juaně a její rodině.150 Juana se však musela později vypořádat ještě s úmrtím svých tří dcer Marie Luisy, Juany a Isabely a sama se pak starala o svých pět vnoučat. V madridském klášteře žila až do konce svého života, zemřela 3. ledna 1631. Se svými blízkými v Čechách, kam 149 Ke všem
obtížným peripetiím cesty z Prahy do Madridu, kam císařovna dorazila až na začátku března 1582, E. SCHODER, Die Reise der Kaiserin María nach Spanien (1581–1582); o Johaně jako člence doprovodu je zmínka na s. 169; dále zejména G. KHEVENHÜLLER-METSCH – G. Probszt-Ohstorff (edd.), Hans Khevenhueller, kaiserlicher Botschafter bei Philipp II., geheimes Tagebuch, s. 118, 139 a 144 (sám velvyslanec byl ženichovým svědkem); E. BUKOLSKÁ – P. ŠTĚPÁNEK, Retratos españoles en la colección de Lobkowicz de Roudnice, s. 147–148; P. MAREK, Španělský královský dvůr očima české šlechtičny, zejm. s. 11–15; díky němu bylo možno korigovat či doplnit starší nepřesné údaje – např. J. FORBELSKÝ, Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století, s. 23 (uvádí informaci o „svatbě“ v Zaragoze včetně data); Ch. FRITZOVÁ – J. RůŽIČKA, Španělský sňatek Vratislava z Pernštejna, s. 64; J. Kotyk, Juana z Pernštejna 1556 –1631; k příbuzenství se sv. Františkem Borgiášem V. KROUŽIL, Juan de Borja, Guillén de San Clemente a formování „španělské strany“ na dvoře Rudolfa II., s. 15. Dále i B. BAĎURA, Los Borja y el Reino de Bohemia, s. 68–69; J. JANÁČEK, Rudolf II. a jeho doba, s. 186n; P. VOREL, Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, s. 263n. 150 Srov. P. Marek, Las damas de la emperatriz Maria; TÝŽ, Španělský královský dvůr očima české šlechtičny.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228456