3. Jeho pobyt v Jeruzalémě před obrácením (vzdělání či výchova u Gamaliela, kontakty s veleknězem, pronásledování církevní obce), jak to líčí Skutky, je třeba brát s určitou rezervou. Protože Pavel se o ničem takovém ani náznakem nezmiňuje, může jít spíš o teologický záměr a narativní invenci autora Skutků. Přesto je jeho vzdělání (alespoň částečné) v Jeruzalémě pravděpodobné, bez toho že jsme schopni určit, v jakém věku a v jakém rozsahu, u koho apod. ho absolvoval. Pavel o něm také mohl úmyslně nemluvit, protože se týkal doby před poznáním Krista, kterou zpětně hodnotí negativně (srov. Fp 3,7–10): „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení.“ 4. Jeho mateřštinou byla řečtina, nakolik uměl hebrejsky či aramejsky, nelze spolehlivě doložit, protože jeho listy neprozrazují vliv těchto jazyků. Jak proti předchozímu bádání přesvědčivě dokazuje Tiwald, předpokládat tuto znalost automaticky, protože Pavel o sobě mluví jako o Hebrejovi a zdůrazňuje svou židovskou zakotvenost, rozhodně nelze. V Jeruzalémě, pokud tam opravdu dlouhodbě pobýval, se mohl eventuálně aramejsky naučit. Jeho Písmem však byla Septuaginta, respektive řecký překlad knih Písma v palestinské redakci. Do konce života se pohyboval v řecky mluvícím prostředí.
Pavlův celibát – celibát v tehdejší společnosti
Žít bez rodiny bylo v židovské společnosti velmi neobvyklé. Běžně se očekávalo, že muž se ožení a založí rodinu. Ve Starém zákoně pouze prorok Jeremjáš je na Boží rozkaz bez ženy (Jr 16,2), a to jako znamení i jako postoj v době válečného ohrožení. Přesto existovaly výjimky typu Jana Křtitele, Ježíše nebo onoho poustevníka jménem Banún, u něhož strávil Josephus Flavius tři roky.279 Také v Kumránu existoval celibát, ale možná pouze dočasně, respektive jen u vybraných členů společenství. Jeho ideové zdůvodnění vycházelo ze Starého zákona, kdy vojsko (v Hospodinových bojích) dodržovalo zdržen-
279/ Josephus Flavius 2006, Můj život 13 (s. 130).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228207