Vrátili jsme se do Sighetu a na place u Kauflandu, kde jsme si dali stejk, Skalák sepsal text zmíněný esemesky pro Čuňase, kterej jsem pak poslal já mobilem. Na vizitce nějaký rakouský firmy jsou napsaný tahle slova: „Směr Lipt.Mikul. nebo Balat. Právě jsme opustili celu věnovanou cs undergroundu. Prohlídli jsme si Plastiky, Magora a přečetli VOKNO. Skalák říkal, ţe se posereš nebo dáš Evelíně pěstí. Jestli tě to nebude srát, tak seţere rybu pomazanou romadurem!“ Památkář mi potom v Česku řekl, ţe o tom vězení s celou věnovanou i androši samozřejmě ví. Vědět, anebo vidět, v tom je podstatnej rozdíl! Vyrazili jsme jiţním směrem k vesnici Budesti, která má patřit k údajně nejzachovalejším v Maramuresu, jak se píše v průvodci. Zkraje pár chalup šlo, ale pak znovu haluzny podobný tzv. podnikatelskýmu baroku známýho z Česka. Pověst Budesti zachraňoval aspoň hezkej dřevěnej kostel s vysokou zvonici. Má skoro třičtvrtě metru silnej základní dubovej trám.
Před Cavnikem nás opět čekaly serpentýny do pohoří Gutaiului. Tam jsme se utábořili v bukovým a jedlovým lese. Šárka našla hřiba, kterýho jsme spolu oslavili u lahvinky Modrýho Portugala. Míra si četl nějakou knihu od Pavla Kohouta. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228157