Doufám, že se dnes cítí dobře. Stojí ji to spoustu námahy, samozřejmě, jak by bylo tobě, kdybys musela celý den ležet v po steli. Podle jejího výrazu to dnes nebyl nejhorší den. „Nemám ti něco donýst nebo tak?“ „Mám chuť na slanečky. Nechtělo by se ti skočit do rybárny?“ Přikývnu. Rybárna je sice daleko, ale je hezky, takže mi to neva dí. „Vezmi si peníze z mojí peněženky.“ Zase si oblékám bundu a Marie na mě najednou zavolá, hod ně hlasitě. Myslím si, že se něco děje, a běžím k ní. „Rychle, tady, on kope.“ Položí si mou ruku na břicho a já ucítím pohyb. To je divné, že to už tak malý človíček umí. Ještě nikdy jsem nic takového necítila, usměju se na Marii. „On?“ „Myslím, že je to kluk, ale necháváme se překvapit.“ Marie si přejíždí mou rukou po břiše a já cítím, jak můj bratříček nebo sestřička řádí. Možná že se mi to bude líbit, za chvíli, napadne mě, až to bude doopravdy. „Děkuju, žes mě zavolala.“ „No jasně.“ Vidím Mariiny dásně. „Ty budeš dobrá starší sestra.“ „Jo, to budu,“ odpovím a taky to tak myslím. Já tátu a Marii nezklamu. Marie mě ještě poprosí, abych vzala taky kousek uze né makrely, když už tam budu. Celá nadšená vyjdu ven, s hlavou do slunce.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227888