„Jo, tak to jo,“ uklidnila se Daniela. „To já taky. To je jasný. Někdy. To jo...“ „S Jiřinem!“ „To uber, to ani nikdy,“ rozesmála se Daniela. „Tak s kým?“ „S tím úchylem!“ vrhla se k počítači. „Už je pryč.“ „Tak mám smůlu. Zůstane ze mě stará panna. Ach já nešťastná...“ „To máš blbý.“ „Půjdu do kláštera,“ pokrčila rameny. „To máš blbý.“ „Ale do chlapskýho!“ „Ty seš koza!“ „Jo! A budu tam dělat zahradníka!“ „Jasně. Budeš koza zahradníkem.“ „V mužským klášteře!“ chechtaly se obě. „Stejně, tam to musí smrdět.“ „Na zahradě ne.“ „Tak jo, tak já bych tam chodila za tebou.“ „A na noc bysme se musely zamykat!“ „Proč?“ „No aby...“ nedopověděla a obrátila: „Tak ne.“ „To bysme byly blbý!“ „A my nejsme blbý!“ smály se tomu neskutečnému světu společných fantazií, než se pak rozešly také, usměvavé – ale vnitřně nespokojené.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227535