Dandy nezná lásky k ženě
věřit ani smrt. Hned několik literárních souputníků vidělo v jeho bizarním skonu nový kousek, jež měl ostatní zmást, odvést pozornost a zamést stopy. Breiského dluhy se staly již veřejným tajemstvím. Neměl tento odchod ze scény umožnit spisovateli začít znovu s čistým štítem, byť pod jiným jménem? Okolnosti Arthurova konce ke spekulacím přímo vybízely. Zemřel v cizině. Nikdo ho na místě neznal. Tělo nebožtíka bylo nalezeno s rozdrcenou hlavou a s osobními doklady Arthura Breiského v kapse. Nebyl by takový problém dovézt z nemocniční márnice k výtahu tělo jiné. Podstrčit za sebe jinou mrtvolu! Jak prostý a geniální plán. Hned se ozvali ti, před nimiž si Arthur naříkal na malý formát českého spisovatele, jazykovou omezenost domácí kultury i celkovou provinčnost společnosti. Kulturně byl Evropanem, snil, že jeho knihy budou vycházet ve francouzských a anglických překladech, nebo ještě lépe rovnou v těchto jazycích bude psát. Nakonec mu i starý kontinent přišel pro nový začátek nevhodný a odjel nejdál, kam jen mohl. Breisky moderní americkou literaturu sledoval, líbila se mu. Měl pocit, že básně Walta Whitmana (1819–1892) plně pochopil pozdě večer, když se rychlíkem vracel z Chicaga do New Yorku. Nebyla poezie tohoto na svou dobu velkého levicového radikála inspirací pro hledání nové literární identity? Nestal se z Whitmanových Stébel trávy pro Breiského hotový žebřík, po němž se rozhodl uniknout? Stačilo, aby se ve francouzské, anglické nebo německé literatuře objevil nějaký originální zjev a minimálně jeden z Breiského souputníků se již ozval s nadějí, zda to není Arthurova práce! Skutečností však je, že nikdo z těch, kteří by Breiského mohli poznat, nepřišel s tím, že by Arthura spatřil živého. Snad nejživotnější příběh Breiského reinkarnace souvisel s nepoznaným B. Travenem. Nezemřel ve výtahové šachtě dekadentní individualismus, aby ho po čase nahradil sociálně angažovaný intelektuál? Nezrodil se v noci z 10. na 11. července z krve rozdrceného a prakticky neidentifikovatelného, anonymního, mužského těla záhadný literát B. Traven? Celkem dlouho tato zvěst v české kulturní obci přežívala, až ji do ucelené teorie v roce 1964 na stránkách časopisu Kulturní tvorba zformuloval Ivan Růžička. Jméno tajuplného a nesmírně pilného beletristy B. Travena mělo být přesmyčkou
100
Dandy_tisk.indd 100
8. 1. 2017 18:26:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226916
Smrt
slova NewAB, což mělo významem odkazovat k Novému Arthuru Breiskému. Obrazový doprovod k Růžičkově článku obstaraly dvě fotografie – Breiského portrét od Viktora Strettiho a snímek domnělého Travena, převzatý z německého časopisu Stern. To byl také hlavní důvod, proč se za Ivana Růžičku postavil bývalý Arthurův spolužák, archivář a historik Bořivoj Lůžek. Stejně jako řada dalších pamětníků, Lůžek upozorňoval na nápadnou podobnost tváří na fotografiích. Bořivoj Lůžek dokonce Růžičkův názor podpořil článkem z března 1964 v regionálním Kulturním měsíčníku Loun. Co je známo o záhadném Travenovi? Dnes je připomínán zejména citátem: „Biografie tvůrčího spisovatele je nedůležitá. Nelze-li člověka poznat v jeho díle, je bezcenný buď člověk, nebo to dílo.“ Spisovatelovo jméno je nejčastěji uváděno v podobách Bruno, Berrick nebo jen iniciálou B. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků, zhruba stejný počet Travenových překladů byl od třicátých let do současnosti vydán v češtině, některé příběhy si našly cestu až na stříbrné plátno. Westernově laděný román Poklad na Sierra Madre (1927), jehož děj je umístěn do středního Mexika, se o dalších jednadvacet let stal předlohou stejnojmenného oscarového trháku režiséra Johna Hustona. Travenovo skutečné jméno bylo pravděpodobně Hermann Otto Albert Maximilian Feige, později vystupoval pod jménem Berick Torsvan Traven. Narodil se 23. února nebo 25. února 1882 ve Schwiebusu (v současnosti Świebodzin v Polsku). Byl synem hrnčíře Adolfa Rudolfa Feigeho a Herminy Wienekeové. Když mu bylo dvacet, stal se vášnivým socialistou a levicové názory ho neopustily po celý život. Měl bezpochyby dobrodružnou povahu. Chtěl poznat svět, a tak se nechal v roce 1904 najmout do služby na moři. Procestoval jihovýchodní Asii, ale zejména Ameriku, jež se později stala jeho útočištěm a vlastně novým domovem. Když ho mořeplavba omrzela, úspěšně prošel hereckým konkurzem a roku 1907 se stal členem souboru městského divadla v Essenu. Změnil si jméno a s ním i životní příběh. Z Hermanna Feigeho se stal Fred Maruth (Ret Marut) narozený v San Francisku. Vystupoval jako syn německých vystěhovalců Richarda a Heleny Maruthových, jenž se rozhodl vrátit do milované německé vlasti.
101
Dandy_tisk.indd 101
8. 1. 2017 18:26:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226916
Dandy nezná lásky k ženě
Nelákal ho jen potlesk publika, začal v sobě nacházet politika. Doba tomu nahrávala. V roce 1915 odešel do Mnichova, kde získal další angažmá, začal však vystupovat jako nesmiřitelný protiválečný publicista. Dne 7. dubna 1919 se podílel na vyhlášení komunisticky orientované Bavorské republiky rad a zaujal v jejím krátce fungujícím aparátu poměrně významnou funkci vedoucího tiskového oddělení. Měl štěstí. Mnozí soudruzi byli bez soudu popraveni. Z vězení se mu podařilo uprchnout a utíkal rozhodně daleko. Pryč z Německa i z Evropy. Někdy před polovinou dvacátých let živořil v mexickém Tampicu. Tady si poznamenal do deníku, že Bavorák z Mnichova je mrtev. Znovu si změnil jméno, datum i místo narození. Svět ho měl znát jako B. Torsvana, syna norských rodičů, narozeného 3. května 1890 v Chicagu, žijícího od roku 1914 v Mexiku. Později přišla ještě jedna úprava, kdy se z Torsvana stal Traven. Jeho prvním velkým literárním úspěchem, nikoli publikovaným textem, kterých měl od první uveřejněné povídky z roku 1916 již na svém kontu několik, byl román Loď mrtvých (1926). B. Traven naprostou většinu svých prací zveřejnil nejprve německy. Anglicky psal málo, a když výjimečně uvedl v tomto jazyce nějakou novelu, stejně obsahovala plno germanismů. Co mu však stále zůstalo, byl jeho vyhraněný antikapitalistický postoj. Čtenářům ho dokázal nabídnout zabalený v exoticky zajímavých reáliích Mexika se spoustou dobře naservírovaného napětí. Ani úspěch, jenž se po roce 1945 dostavil v celosvětovém měřítku, nepřinutil Travena, aby promluvil o tom, kým doopravdy byl. Podle některých teorií Traven vůbec neexistoval. Mělo se jednat buď o pseudonym Jacka Londona, jenž svou sebevraždu pouze dobře nafingoval, či budoucího mexického prezidenta (z let 1958–1964) Adolfa Lópeze Mateose. Sám Traven šířil s oblibou legendu, v níž vystupoval jako nelegitimní syn posledního německého císaře Viléma II. a krásné norské herečky. Další hypotézy uvádějí, že šlo o amerického spisovatele Ambrose Bierce, který v roce 1913 odešel do Mexika, aby se zúčastnil mexické revoluce, a tam beze stopy zmizel. Konečně teorii o tom, že pod Travenem se skryl český literát Arthur Breisky, již známe. Rok narození Breiského i Travena byl téměř shodný, vizuálně si snad trochu podobní byli, preferování němčiny během psaní by
102
Dandy_tisk.indd 102
8. 1. 2017 18:26:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226916