1. Mrtvé zóny představivosti. Esej o strukturální stupiditě
Mám dojem, že tahle historka v sobě skrývá jistou hlubokou pravdu. Čím to je, že projekty, jako byla naše skupina – projekty snažící se o demokratizaci společnosti –, tak často působí jako jalové sny, které se rozplynou při prvním střetu s tvrdou realitou? V našem případě to rozhodně nebylo vinou neefektivity, protože policejní velitelé široko daleko tvrdili, že jsme nejorganizovanější síla, s jakou kdy měli co do činění. Řekl bych, že efekt střetu s realitou (pokud to tak budeme nazývat) zde vyplynul spíše ze skutečnosti, že radikální projekty často ztroskotají nebo se alespoň stanou nekonečně složité v momentě, kdy vstoupí do světa velkých a těžkých objektů: budov, aut, traktorů, lodí a strojů. Není tomu tak proto, že by snad bylo nějak z principu těžké tyto objekty spravovat demokraticky, jelikož v historii nalezneme řadu komunit, které úspěšně zvládaly demokratickou správu společných zdrojů. Příčina spočívá v tom, že tyto objekty stejně jako tenkrát naše auto vězí v nekonečné síti vládních předpisů a není dost dobře možné skrýt je před ozbrojenými představiteli vlády. V Americe jsem viděl bezpočet příkladů tohoto dilematu. Po dlouhém boji si lidé prosadí legalizaci nějakého squatu, ale pak se najednou objeví stavební inspekce a oznámí, že jsou nutné opravy za deset tisíc dolarů, jinak to nepůjde. Takže organizátory čeká perspektiva několika let dobročinných večírků a shánění darů. To znamená zařídit bankovní účty, což dále znamená začít se řídit právními předpisy o tom, jak musí být organizována skupina přijímající finanční příspěvky a jednající s úřady. Opět je jasné, že taková skupina nemůže být rovnostářský kolektiv. A všechna tato pravidla jsou vynucována násilím. Pravda, v normálním životě se většinou nestává, že by se vyrojili policisté s obušky, aby vynucovali dodržování stavebních 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226767