Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio
proto Svaté oficium žádného kardinála prefekta a jeho vedoucí měl pouze titul kardinála sekretáře.82 Dále k němu patřilo nejméně tucet kardinálů, kteří tvořili vlastní soudní dvůr a scházeli se jednou týdně, ve středu (feria quarta) bez papeže a ve čtvrtek (feria quinta) za jeho předsednictví.83 Jejich usnesení a rozsudky jsou zachyceny v takzvaných decreta; vzhledem k množství projednávaných záležitostí jde většinou jen o stručné shrnutí výsledků.84 Rozhodnutí byla připravena předem na shromáždění konzultorů (poradců), dvou až tří tuctů odborníků, teologů, juristů a kanonistů,85 které se scházelo každé pondělí (feria secunda). Konzultoři vypracovali dobrozdání a vóta k tematickým komplexům, jež jim kardinálové předali, a obvykle také návrh usnesení pro zasedání kardinálů, jež pak asesor, faktický vedoucí kongregace, kardinálům předložil.86 Pokud dospěli k usnesení během svého středečního zasedání za papežovy nepřítomnosti, musel si potom asesor u papeže vyžádat soukromou audienci a jeho souhlas s usnesením. Papež jako pontifex maximus usnesení nezřídka podle vlastní představy upravil nebo zpřesnil, což musel asesor přesně zaznamenat do protokolu.87 Od moderního státního trestního procesu se celé toto řízení lišilo především tím, že probíhalo písemně, nikoli ústně, a zásadně s vyloučením veřejnosti. Svědkové a obžalovaní se před tímto soudem tváří v tvář nikdy nesetkali. Teoreticky se sice s jejich konfrontací počítalo, v praxi se však nikdy nepoužila. Výslechy byly pouze individuální a byly notářsky zaznamenány do protokolu, který vyslýchaný podpisem potvrdil. Takové výslechy byly v 19. století běžné i ve státním soudnictví.88 Obžalovaní a svědkové se také nikdy přímo nesetkali ani s tribunálem jako takovým – soudce nikdy tváří v tvář nespatřili. Obžalovaný by se musel podívat do každoročně vycházející příručky o papežském státě, kdyby chtěl zjistit, kteří kardinálové 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226722