V kanceláři s ní teď pracoval táta. Byl to Lennyho nápad. Nechtěl, aby tam zůstávala sama. Chápala, že o ni má strach. Pracovali s vysokými částkami v hotovosti a Sharon znala nebezpečí, která jim v jejich světě hrozila. Na druhou stranu měl pravdu táta, který říkal: „Kdo by byl takovej blbec, aby chtěl okrást Lennyho Scotta? Riskoval by život.“ Rozesmá lo ji to, ale taky ji to potěšilo. S příjmením Scottová se cítila bezpečně. Lidé se k ní chovali hezky a dokonce i ty nejdrs nější ženské ze sídliště na ni byly milé. Radovala se z toho, že je o ni v životě tak dobře postaráno. Na rozdíl od své matky si nemyslela, že za štěstí se musí časem zaplatit. Nesdílela její pocit, že se člověk musí neustále mít na pozoru, aby po dob ru, kterého se mu od osudu dostane, nenásledovalo nějaké zlo. Máma ji někdy pořádně štvala. Táta o ní tvrdil, že pořád trpí zlými předtuchami, protože je pesimistka. Sharon si ale uvědomovala, že za jejím chováním vězí něco víc. Pokaždé, když si s Lennym koupili něco nového do domácnosti nebo mluvili o plánech do budoucna, takřka hmatatelně cítila matčin odpor. Měli velké plány a hodlali dřít jako mezci, aby jim vyšly. Sharon na rozdíl od mámy pracovala i po svatbě a sázkovou kancelář hravě zvládala. Starý Isaac ji hodně na učil. Teď měl radost, že mladí manželé si díky němu polep šili. Její matka na věc samozřejmě nahlížela jinak. Myslela si, že tohle všechno je jenom předzvěst strašlivého pádu do pro pasti. Sharon bolelo, že máma není nadšená z toho, jak dob ře se vede jejímu jedinému dítěti, navíc v tak mladém věku. Zhluboka si povzdechla. Radši se tím nebude zabývat. Její matka je zkrátka prorokyně zkázy. Táta povídal, že vždycky vidí sklenici spíš poloprázdnou než poloplnou. Prý je tako vá od přírody a nedá se to změnit. Kolikrát se o to za ty roky 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226638
pokusil! Ivy očividně trpěla pocitem viny, který sdílejí všich ni katolíci. I tak to bolelo. Sharon měla mámu moc ráda, ale musela si upřímně přiznat, že jí začíná lézt na nervy. Nechá pala, proč člověka vždycky, když se mu dobře daří, musí po tkat něco zlého. Neuvědomila si to, ale právě uvažovala stej ně jako její matka.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226638
KAPITOLA TRICÁTÁ TRETÍ
Southend byl prázdný. Končila sezóna a v nastávajícím šeru všechno vypadalo ošuměle a zanedbaně. Nábřeží půso bilo hezky jenom v noci, kdy se rozblikala barevná světla. „Jsme tu moc brzy, Reggie. Zajdeme k boudám s mušle ma a na jídlo do Crooked Billet. Dělají tam moc dobrou rybu s hranolky. Když jsem si namlouval Sharon, hodně jsme sem chodili.“ Reggie potlačil úsměv. Výraz namlouvat si byl hodně za staralý, ale Lenny v sobě zkrátka měl něco staromódního. Vraceli se do Leigh-on-Sea. Severní moře ve tmě působilo temně a zlověstně. Schylovalo se k bouřce a na přední sklo auta dopadly první dešťové kapky. Když dorazili do ulice Ma rine Parade, začalo lít jako z konve a oblohu ozářil blesk. Za slechli zahřmění. Bouřka se za chvíli octne přímo nad nimi. „Jste spolu dlouho, viď? Když si vezmu, kolik vám je.“ Lenny přikývl, ale nebyl si jistý, zda o své ženě chce mluvit s mužem, který je jeho… Co vlastně? Potenciální kamarád? Přítel? Milenec? 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226638