V kanceláři s ní teď pracoval táta. Byl to Lennyho nápad. Nechtěl, aby tam zůstávala sama. Chápala, že o ni má strach. Pracovali s vysokými částkami v hotovosti a Sharon znala nebezpečí, která jim v jejich světě hrozila. Na druhou stranu měl pravdu táta, který říkal: „Kdo by byl takovej blbec, aby chtěl okrást Lennyho Scotta? Riskoval by život.“ Rozesmá lo ji to, ale taky ji to potěšilo. S příjmením Scottová se cítila bezpečně. Lidé se k ní chovali hezky a dokonce i ty nejdrs nější ženské ze sídliště na ni byly milé. Radovala se z toho, že je o ni v životě tak dobře postaráno. Na rozdíl od své matky si nemyslela, že za štěstí se musí časem zaplatit. Nesdílela její pocit, že se člověk musí neustále mít na pozoru, aby po dob ru, kterého se mu od osudu dostane, nenásledovalo nějaké zlo. Máma ji někdy pořádně štvala. Táta o ní tvrdil, že pořád trpí zlými předtuchami, protože je pesimistka. Sharon si ale uvědomovala, že za jejím chováním vězí něco víc. Pokaždé, když si s Lennym koupili něco nového do domácnosti nebo mluvili o plánech do budoucna, takřka hmatatelně cítila matčin odpor. Měli velké plány a hodlali dřít jako mezci, aby jim vyšly. Sharon na rozdíl od mámy pracovala i po svatbě a sázkovou kancelář hravě zvládala. Starý Isaac ji hodně na učil. Teď měl radost, že mladí manželé si díky němu polep šili. Její matka na věc samozřejmě nahlížela jinak. Myslela si, že tohle všechno je jenom předzvěst strašlivého pádu do pro pasti. Sharon bolelo, že máma není nadšená z toho, jak dob ře se vede jejímu jedinému dítěti, navíc v tak mladém věku. Zhluboka si povzdechla. Radši se tím nebude zabývat. Její matka je zkrátka prorokyně zkázy. Táta povídal, že vždycky vidí sklenici spíš poloprázdnou než poloplnou. Prý je tako vá od přírody a nedá se to změnit. Kolikrát se o to za ty roky 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226638