ostavil na zem, zvedl lucernu a vykročil k domu, p následován zkoprnělou paní, která věděla, že tam je králevic a jeho sluha, a vyvstával na ní studený pot. Vlekla se kupředu jako svázaná. Vešli do domu, tam se všechno třpytilo slavnostní výzdobou, ale po princi a sluhovi nebylo nikde ani stopy. Paní Tchien to velice zarazilo, ale nic nedala najevo a nabyla trochu ducha. Začala zastírat pravdu obratnými slůvky. „Můj drahý pane,“ rozkládala, „co jste mi odešel, nepřestala jsem dnem nocí vzpomínat. Pak jsem jednoho dne zaslechla v rakvi nějaký šramot a hned mě napadlo, co je z minulosti známo případů jen zdánlivého úmrtí. Snad i on je živ! řekla jsem si a nedalo mi to, až jsem otevřela rakev – musela jsem ji rozbít sekerou … Buď Nebesům i zemi chvála, že jsem se nemýlila, že mě potkalo to nesmírné štěstí a vy jste opět se mnou!“ „Děkuji ti, paní,“ přerušil ji manžel, „za tvou dobrou vůli. Něco mě tu ale zaráží: copak to znamená, že máš na sobě nejpřepychovější oblečení, když jsi teprve krátce držela smutek?“ Panička byla v odpovědi pohotová: „K tak radostné události, jako je váš návrat, jsem přece nemohla zůstat ve smutku, slušelo se a patřilo vítat vás v brokátu a hedvábí, aby to bylo šťastným znamením.“ „No dobrá, ale ještě něco se mi tu jaksi nezdá. Jak to, že rakev s mým tělem nestála v síni? Pročpak
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226318