náct dnů bydlela u nás? Horní komůrka je sice chladná, ale měla by to od nás do Massabielle mnohem blíž…“ „Já bych měla Bernadettu u nás velice ráda,“ namítá opatrně matka Nicolauová, „ale nechci se do ničeho plést. Je věcí jejích rodičů, aby rozhodli, co s ní teď bude…“ „O výsadu mít Bernadettu u sebe požádám já,“ prohlásila Milletová. Bernadetta neví, co se s ní děje. Všichni lidé mluví najednou tak nabubřele, tak vybraně, skoro stísněně. Co vlastně všichni chtějí? Ani dost málo nechápe, že přízeň, kterou jí prokazuje Dáma, rázem mění její vlastní postavení u lidí. „Ale teď musíme domů,“ řekne. Pont Vieux je plný trhovců. Někteří se přidají k podivnému průvodu, který za vedení Bernadetty a paní Milletové, která stále ještě drží v ruce rozsvícenou svíčku, táhne k „žaláři“. Od úst k ústům letí noviny: „Ta mladičká dáma zase přišla do jeskyně… Dnes, ve čtvrtek, už potřetí… A zrovna k té Soubirousovic holce… Inu, ona je holt blázen… Rodiče jsou na mizině… Nedejte si přece věšet bulíky na nos od nějaké slabomyslné chuděry… Hrome, je při tom i bohatá Milletová… No, když má někdo peněz jako želez, nemá nic moudřejšího na starosti…“ Čím hlouběji zacházejí do města, tím víc posměšků. Ale než zahnou do Rue des Petites Fossées, rozroste se průvod na sto osob. Městský strážník Callet, který právě vyšel z Babouova výčepu, zírá s údivem na „demonstraci“ a uvažuje, zda není jeho povinností – „obnovit pořádek“. Režim císaře Napoleona, který se sám dostal k veslu pučem, má ukrutný respekt před srocováním davu. I rozběhne se Callet úprkem k purkmistrovi Lacadému a potom k policejnímu komisaři Jacometovi, aby podal hlášení. To jsou totiž dvě civilní mocnosti, jejichž exekutivu bývalý hlídač ve své skromné osobě spojuje. Matka Soubirousová, rozcuchaná, s vyděšenýma očima, vyběhne z Cachotu: „Bože můj, co je zase?“ Marie na ni chlácholivě mává: „Bernadetta je dnes docela zdravá, maminko. Dáma jí vykala a řekla: ,Buďte tak laskavá a přicházejte sem po patnáct dnů…‘ “ „Mě tohle všechno přivede do hrobu,“ zasténá Soubirousová. „Přijdu o dítě.“ V průjezdu se tísní lidé. Paní Milletová,
(100)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226153