Hráčská rčení a výkřiky ukolébají jej v tichý spánek. Ale běda, jakmile nastane napjatá situace…“ V tom okamžiku otevřel spáč s námahou oči a zamumlal: „Já bych se otočil…“ Pak mu klesla hlava opět na rameno a muž pohroužil se opět v mrákoty. Ale hráč se otočil, jak mu spáč kázal. A mohutně zvítězil, strašlivě zdrtiv své odpůrce. „Viděli jste?“ tázal se pan Bek. „Tak tomu bývá vždy. Když se pan Rous probudí, pak to stojí vždycky někoho velké peníze.“ „Pan Rous,“ dodal hrdě, „je velký přírodní zázrak. Město je naň hrdo. Kdyby nám za něho učenci dávali tisíce, my jej neprodáme. On, pánové, tvrdě spí. Ale ve spánku prožívá všecky fáze hry, jako kdyby jeho oko bdělo. Nic mu neujde. Je to jasnovidec, kterému je dáno viděti ve spánku osud kterékoliv hry, ať je to durch nebo betl.“ „A sám hrává?“ tázal se pan Ulián. „Nikoli. Nemůže hráti již proto, poněvadž při pohledu na karty okamžitě usne. Jeho duch by mohl i ve snu hrát. Avšak jeho ruce, opilé spánkem, neudrží karet.“ Vyslovovali jsme hlasitý podiv nad tímto fenoménem. Náš hostitel, zřejmě polichocen, počal nám vykládati o jiných pamětihodnostech města Dobrušky. „Pohlédněte tam,“ velel nám, ukazuje nám do kouta. Podívali jsme se naznačeným směrem a spatřili jsme tři hráče. Seděli vzpřímeně jako sušené tresky;
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226107
a jejich zraky chladně zíraly přes hlavy spoluhráčů. Hráli spolu; avšak činili dojem, jako by každý hrál sám, jako by druhých nebylo. „To je stůl úhlavních nepřátel. Jsou to tři obchodníci smíšeným zbožím a zavilí konkurenti. Nenávidí se divokou nenávistí. Přes třicet let nepromluvili spolu slova… Přes to však denně spolu hrají. Neboť hrdost jim nedovoluje, aby dali najevo, že se jejich nepřátelství druhých týká. Hrajíce spolu, krutě pokořují samolibost svých druhů. Chtějí dát najevo, že spoluhráč mu za to nestojí, aby mu dal najevo, že pociťuje jeho nepřátelství tak, že by s ním nemohl hrát. Hra je jim utrpením, neboť hrají pouze ze vzdoru.“ „Avšak jak,“ táži se, „mohou hrát, když spolu nemluví?“ „Nuže, pozorujte,“ pravil pan Bek. Přerušili jsme hru a oddali se pozorování zajímavé trojice. Záhy jsme postřehli hocha, jenž, jak se zdálo, dělal prostředníka. „Pan Kašket se dává poroučet,“ pravil mladík, „že by měl sedmu.“ Spoluhráč sveřepě zachrupěl a pronesl chmurně: „Vyřiďte panu Kašketovi, že ji koupím.“ Mladík přistoupil k panu Kašketovi a vyřizoval: „Pan Bečka praví, že sedmu koupí.“ „Jak je libo,“ pravil zasmušile pan Kašket, „vyřiďte mu, že víc nemám. Ať hraje.“ „Máte hrát, pane Bečko,“ hlásil mladík, „pan Kašket víc nemá.“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226107
Pan Bečka se zachmuřenou tváří koupil talón, naklonil se k jinochovi a velel mu: „Oznamte pánům, že mám kulovou sedmu. Ať mi sdělí svoje námitky.“ Mladík promluvil s druhými hráči a oznámil výsledek konference slovy: „Páni říkají, že je to dobré. Posílají tři šestáky a žádají za stvrzení částky.“ „S díky přijal,“ zavrčel pan Bečka chladně. „Pan Bečka obdržel poplatek,“ hlásil mladík. „Viděli jste?“ tázal se pan Bek. „Tak hrají každého dne. Hrají pomocí posla. Všechny tři závody zaměstnávají učedníky, jichž povinností je účastnit se hry a vyřizovat vzkazy. Učedníci se v této funkci střídají. Jednou účinkuje učedník pana Kašketa, druhý den jest povinen býti přítomen učedník závodu Bečkova, jehož vystřídá praktikant pana Balouna. Tímto způsobem udržuje se styk mezi znepřátelenými hráči…“ Setrvali jsme v pohostinném městě Dobrušce celý týden. Mohu říci, že se dobře dařilo Uliánovým podnikům. Kolotoč, houpačky i střelnice těšily se valné oblibě domorodců. Tu dobu zuřil ve městě krutý boj. Musím zde poznamenati jednu okolnost, která znamenitě vyvyšuje Dobrušku nad všecky ostatní obce naší milé vlasti. Událost, která způsobila, že město Dobruška bude zaznamenáno do análů dějin lidstva. Je snad obecně známo, že náš národ činně se zúčastnil bourání shnilého Rakouska, že značně přispěl k pádu kletých Habsburků a že se osvobodil z područí
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226107