Hráčská rčení a výkřiky ukolébají jej v tichý spánek. Ale běda, jakmile nastane napjatá situace…“ V tom okamžiku otevřel spáč s námahou oči a zamumlal: „Já bych se otočil…“ Pak mu klesla hlava opět na rameno a muž pohroužil se opět v mrákoty. Ale hráč se otočil, jak mu spáč kázal. A mohutně zvítězil, strašlivě zdrtiv své odpůrce. „Viděli jste?“ tázal se pan Bek. „Tak tomu bývá vždy. Když se pan Rous probudí, pak to stojí vždycky někoho velké peníze.“ „Pan Rous,“ dodal hrdě, „je velký přírodní zázrak. Město je naň hrdo. Kdyby nám za něho učenci dávali tisíce, my jej neprodáme. On, pánové, tvrdě spí. Ale ve spánku prožívá všecky fáze hry, jako kdyby jeho oko bdělo. Nic mu neujde. Je to jasnovidec, kterému je dáno viděti ve spánku osud kterékoliv hry, ať je to durch nebo betl.“ „A sám hrává?“ tázal se pan Ulián. „Nikoli. Nemůže hráti již proto, poněvadž při pohledu na karty okamžitě usne. Jeho duch by mohl i ve snu hrát. Avšak jeho ruce, opilé spánkem, neudrží karet.“ Vyslovovali jsme hlasitý podiv nad tímto fenoménem. Náš hostitel, zřejmě polichocen, počal nám vykládati o jiných pamětihodnostech města Dobrušky. „Pohlédněte tam,“ velel nám, ukazuje nám do kouta. Podívali jsme se naznačeným směrem a spatřili jsme tři hráče. Seděli vzpřímeně jako sušené tresky;
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226107