co kamarádi stáli v kruhu kolem v jakési zvířecí hrůze. Když ho pustila, skulil se na chodník. Podařilo se jí dostat z něj pár opravdových slz, které mu tekly po těch vytetovaných v koutku jeho oka. Kluci. S úsilím se vydrápal na kolena a pak do jakési shrbené nápodoby stoje. „Díky,“ utrousila Candy a zkontrolovala, jestli má v pořádku umělé nehty. „Hezky jsem si pohrála.“ Za chvíli si ho kamarádi vedli ulicí pryč. Pár minut nato zastavil u chodníku scion z půjčovny a jedno okénko se stáhlo. Na sedadle řidiče byl namačkaný Danny Slatcher, skrýval se za zrcadlovými brýlemi Aviator a knírkem ve stylu 80. let. Slušelo by mu větší vozidlo. „Bylo načase,“ usykla. Natáhl dlouhou paži a otevřel dveře spolujezdce. „Nasedej. A převlíkni se. Vypadáš jako štětka.“ A on vypadal jako pojiš[ovák. Což, předpokládala, byl účel. „No ne,“ podivila se, když nasedala do vozu. „Hnusnej fialovej scion. Jako v tý písničce.“ „V jaký?“ „Od Train,“ vysvětlovala. „‚50 Ways to Say Goodbye‘.“ V hnědé nákupní tašce před sedadlem spolujezdce byl její převlek. Za jízdy na sebe natáhla nové oblečení. „Je o chlápkovi, co vymýšlí podivný způsoby, jak by jeho holka mohla umřít, aby nemusel…“ „Odbavila jsi toho váženého senátora?“ zeptal se. „Jak se patří,“ přikývla Candy. O deset bloků dál, když Slatcher zaparkoval u jednoho z ošumělých motelů pro turisty na 101. poblíž Ateliérů Universal, vystoupila z auta zcela nová žena. Na nohou sešlapané sandály, beztvarou sukni vytaženou vysoko do pasu, volnou blůzičku s nadýchanými volánky, které měly skrýt její dokonalou postavu. Pak se z vozu vyvalil Slatcher. Byl poměrně vysoký, měl metr devadesát, ale na jeho šířku to pořád bylo málo – šířka byla 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226037