Náramek
„Prosím tě, co se ti stalo, tváříš se tak smutně, že by se nad tebou i kámen ustrnul,“ oslovila Evička svou kamarádku. „Ale já jsem takové trdlo, jednou za čas vezmu si stříbrný náramek na procházku a samozřejmě ho někde ztratím,“ jedním dechem vychrlila Zuzka. „Počkej, chceš říct, že jsi ztratila ten stříbrný náramek, co se mi tak líbil?“ „Právě ten,“ nešťastně přikývla Zuzana. „Nemohla jsi ho někam založit?“ „Vždyť vidíš ten nepořádek, už hodinu ho hledám a nic!“ „Počkej, kde jsme byly minulý týden na procházce? Aha, na Pulčinách, tak víš co, zítra je sobota, můžeme ho jít hledat, tam jsi ho mohla ztratit.“ Zuzanka nevěřícně spočinula očima na kamarádce. „Víš, co tam projde lidí? Ty si fakt myslíš, že když někdo najde stříbrný náramek, že si ho nenechá?“ „Já nevím, ale zkusit to můžem,“ rozhodla Eva. Zuzanka jen nešťastně přikývla. „Ne nadarmo se říká, že tonoucí se stébla chytá,“ tiše hlesla. Nazítří se obě kamarádky vybavily turistickými holemi a šly. Den byl krásný, babí léto hýčkalo všechny, kdo šli obdivovat jeho tichou krásu. „Co říkáš?“ obrátila se Zuzanka, které se zdálo, že jí kamarádka něco říká, ale protože právě kolem projelo auto, nic jí nerozuměla. „Ale, drmolím modlitbičku k andělíčkovi, ať nám pomůže ten náramek najít,“ usmála se Eva. Když došly na Pulčiny, prohledaly každou cestičku, po které tenkrát šly. Prošmejdily galerii dřevěných vyřezávaných úlů, obešly totem i náčelníka, stejně jako minule. Nakonec se vydaly od Trampské krčmy ke zříceninám hradu Pulčín, nejvýše položené obci na Valašsku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226036