Gong Už ne pro uši: Tón, ucho hlubší, slyší nás slyšící, zdánlivě, jej. Zvrat prostorů. Průmět ven vnitřních těch světů na vzduch…, svatyně dřív než jí zrod, lék, bohy nasycen, jen těžko rozpustnými: Gong! Suma mlčícího, jež k samému sobě se zná, do sebe kypící vstup toho, jež v sobě zmlká, doba, v niž zdrcen průběh, hvězda to pře-litá: Gong! Ty, již nezapomenem, jež jsi se zrodila v půst, svátek už nepochopen, víno a nevidět úst, bouře ve sloupu, jenž nes, do cesty poutníka pád, zrada vždy, na vše, od nás: Gong!74
96 — Rainer Maria Rilke
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225796