David Jordan mlčky vyslechne Rexovo vyprávění o tom, jak se před třemi týdny opil a vymočil ministrovi zahraničí do bazénu. Své doznání zakončí tím, že nakonec k vodě nanosil všechny trpaslíky, které v zahradě našel — byli sedmdesát centi metrů vysocí —, a naházel je do osvětleného bazénu. Rex kráčí přes fotbalové hřiště a zastaví se uprostřed. Ze všech stran ho obklopují prázdné tribuny a on si vybaví, jak někteří trpaslíci zůstali na dně ležet, zatímco jiní stáli celí obalení maličkými bublinkami. „Jo,“ řekne Dýdžej po chvilce ticha. „Ví o tom, cos udělal, ještě někdo jiný?“ „Bezpečnostní kamery.“ „Jestli z toho bude skandál, všichni investoři od nás dají ruce pryč, to je ti doufám jasné,“ řekne Dýdžej. „Co mám dělat?“ zeptá se Rex zkroušeně. „Půjdeš na pohřeb,“ řekne Dýdžej pomalu. „Postarám se, abys dostal pozvánku. Budeš mluvit do všech možných médií a řekneš, že zemřel tvůj dobrý přítel. A budeš o něm a jeho politické činnosti mluvit s velkým respektem.“ „Jestli se někdo podívá na záznamy z kamer, tak to praskne.“ „Ano, to vím, ale ty tomu předejdeš tím, že už teď začneš mluvit o vašem drsném humoru, o poněkud zvrhlých vtípcích… a taky že jste občas zašli hodně daleko, ale že jste prostě už byli takoví. Nic konkrétního neříkej a budeme doufat, že ta videonahrávka už neexistuje.“ „Díky.“ „Cos proti němu vlastně měl?“ zeptá se Dýdžej zaujatě. „Odjakživa byl odporná svině, byl to násilník… Jako poslední vtípek mu pochčiju hrob.“ „Hlavně se u toho nenech natočit,“ zasměje se David Jordan a rozloučí se s ním. Rex sleduje, jak z ochozu vzlétne hejno holubů, obloukem se vznesou do výšky, opíší protáhlou elipsu a zase se usadí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225770