TRAUMA: NECHTĚNÉ DĚDICTVÍ
7. Když vás nic nenapadá, odpovězte na tuto jedinou otázku: Pakliže tento pocit nebo symptom nikdy nezmizí, čeho byste se báli, že by se vám mohlo stát? 8. Nepřestávejte psát, dokud svůj nejpalčivější problém nezapíšete.
Teď se podívejte na to, co jste napsali. Nečtěte ale moc pozorně, aby vás to zcela nepohltilo. Neuvízněte ve svých slovech či pocitech. Lehce a bez emocí si je prohlížejte. Pátrejte po slovech či větách, jež vynikají jako nezvyklé či podivné. Jaká slova či věty říkáte například neustále, nebo která jste nikdy před tímto cvičením neřekli? Jaký jazyk vám z těchto řádků bije do očí? Jaký z nich křičí, abyste si ho všimli? A teď si text přečtěte ještě jednou. Tentokrát však nahlas. Pokuste se naslouchat novýma ušima, která slyší bez emocí. Takovémuto sluchu říkám „metasluch“ neboli „naslouchání třetím uchem“. Jaká slova či věty mají v sobě nějaké urgentní poselství? Která silně emocionálně rezonují nebo mají nějaký dramatický náboj? Jaká slova pociťujete jako zvláštní či podivná? Která z nich naprosto nezapadají do kontextu vaší životní zkušenosti? Zjistěte, jestli umíte naslouchat tomu, co jste napsali, jako byste naslouchali někomu jinému. Třeba ta slova opravdu patří někomu jinému a vy jste jim jen propůjčili hlas. Možná že patří někomu z vaší rodiny, kdo byl traumatizovaný a nemohl je nahlas vyslovit. Třeba svými stížnostmi vyprávíte příběh právě této osoby, podobně jako Carson vyprávěl úzkost svého otce. Zaposlouchejte se, jak nejvíce umíte, dokud vás něco v textu nezaujme. Při tomto druhu naslouchání dáváte bedlivý pozor na dějovou linii příběhu, až se ozve to zásadní. Ztratíte-li se v emočních prvcích příběhu, jádrová stížnost vám asi unikne. Bert Hellinger charakterizuje tento typ naslouchání takto: 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225727