„Výstřední?“ opáčil Barnaby. „Ve své pracovně a přilehlých místnostech má viktoriánské plynové lampy.“ „Jeho dědeček byl spoluzakladatel muzea. Ta pracovna byla původně jeho. Měl bych asi dodat, že profesor Choate je stále naším významným mecenášem… jeho osobní zvláštnosti nás těší.“ „Musím se s ním okamžitě spojit. Slíbil umožnit nám přístup k jistým velice důležitým papírům v jeho trezoru.“ „Nemůžu vám pomoct,“ trval na svém zástupce ředitele a jeho nos zčervenal ještě víc. „Profesor Choate už dal jasně najevo, co si myslí o mých schopnostech. Budete muset počkat, až se vrátí, a pak si dohodnout schůzku.“ „Vím, že je to otřepaná fráze, ale je to věc národní bezpečnosti,“ řekl Barnaby a vzpomněl si na svou vlastní nedůvěru, když stejná slova uslyšel ve svém doupěti na Long Wharfu. „Budete to muset dokázat,“ řekl zástupce ředitele s unaveným úsměvem. Barnaby se obrátil k Lexy. „Kontaktuj hned Dusenberryho… aU okamžitě vyhlásí pátrání po Choateovi a prověří všechny ostatní možnosti jako nemocnice, hlášení o nehodách…“ Barnaby ucítil, jak se mu náhle sevřela hruM. Bylo to, jako by mu srdce stiskla obří ruka. Okamžik nato mu do zubu a čelisti vystřelila mučivá bolest. Nikdy nic takového nezažil. Zatočila se mu hlava a cítil, jak padá. „Zavolejte sanitku!“ slyšel vykřiknout Lexy, jako kdyby volala z velké dálky. Poslední, na co Barnaby pomyslel, bylo, že tohle je konec jeho dlouhé, klikaté životní pouti, a zatoužil, aby mohl odejít v příslovečném sedle jako Nelson Rockefeller místo na břiše na tomhle zeleném koberci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225673
DESET 17. května Ústřední zpra voda jská služba McNa marov a knihov na Langley, Virginia Poručík Thomas Everett „Tommy“ Somervell IV (ve výslužbě) seděl v popraskaném koženém křesle ve své stísněné kanceláři bez oken a možná už podesáté za ten den zvažoval, jestli konečně nepřišel čas podat výpověM. Tommyho před třemi měsíci znovu vypustili na příslovečné pastviny nový ředitel a lidé v jeho nejbližším okolí. Nejprve mu dali ocenění za celoživotní služby a pak ho opět šoupli do suterénu. Ještě před několika minutami modrý telefon na jeho stole nezazvonil už celé týdny. Pak zavolal Steve Macaulay. Když Tommy zavěsil, vytočil číslo ochranky, aby dali generála Stevea Macaulaye na seznam návštěvníků a poskytli mu číslo jeho kanceláře v suterénu knihovny. Naposledy se mu Steve ozval těsně předtím, než vypukl ten zmatek okolo Valhally. Byla to poslední dobrá práce, kterou Tommy odvedl. TeM byly jediné upomínky na jeho pestroba100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225673
revnou kariéru na jeho stole, kde je mohla vidět nanejvýš uklízečka. Hrstka fotografií zachycujících jeho cestu z Exeteru do Yale, roky v letectvu, kde sloužil jako stíhač, práci v Pentagonu a pak v CIA. V průběhu těch let soutěžil v páce s „reformovanou“ KGB v Pobaltí a později s islámskými fundamentalisty v Bejrútu. Cestou si vysloužil svůj díl čestných šrámů, včetně úlomku šrapnelu, který ho stále bolel v levé noze. Steve Macaulay. V době před první válkou v Zálivu Tommy po tom chlapeckém veliteli perutě zatoužil. Jeho jediný pokus o svedení byl zručně odražen bez odsudku nebo pohrdání. V těch dobách Tommy svou sexuální orientaci většinou potlačoval v zájmu své vojenské kariéry. Později ji CIA využila ve svůj prospěch. Unavovalo ho hledat stimulující internetovou chatovou místnost v Dubaji nebo v Caracasu. Už dávno nespal víc než hodinu nebo dvě v kuse jako dřív, přerušovaně podřimoval po obědě a během osamělých nocí ve svém domě nedaleko Leesburgu. „Tommy?“ ozvalo se po tichém zaklepání na dveře z dřevotřískových desek. „PojM dál, drahý chlapče,“ řekl Tommy a ztěžka se zvedl z křesla, aby ho přivítal. Macaulay vypadal lépe než kdy dřív, trochu jako šlachovitý a vyzrálý Gregory Peck ve filmu Na břehu. Macaulay se nechal krátce obejmout. „Rád tě vidím, Tommy,“ řekl. „Ještě jsem ti nestihl poděkovat za to, že jsi za mě tahal kaštany z ohně po tom masakru v Grónsku.“ „Nebylo to jen tak, ale tehdy jsem to uvítal,“ řekl Tommy. „Mohl jsem být zas jednou užitečný.“ Zatímco se Steve díval, jak se Tommy opatrně spouští zpátky do křesla, všiml si v jeho tváři známek vážného fyzického úpadku. Tommy byl jen o několik let starší než on a kdysi vypadal jako drsnější verze Tennesseeho Williamse. TeM měly 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225673