„Výstřední?“ opáčil Barnaby. „Ve své pracovně a přilehlých místnostech má viktoriánské plynové lampy.“ „Jeho dědeček byl spoluzakladatel muzea. Ta pracovna byla původně jeho. Měl bych asi dodat, že profesor Choate je stále naším významným mecenášem… jeho osobní zvláštnosti nás těší.“ „Musím se s ním okamžitě spojit. Slíbil umožnit nám přístup k jistým velice důležitým papírům v jeho trezoru.“ „Nemůžu vám pomoct,“ trval na svém zástupce ředitele a jeho nos zčervenal ještě víc. „Profesor Choate už dal jasně najevo, co si myslí o mých schopnostech. Budete muset počkat, až se vrátí, a pak si dohodnout schůzku.“ „Vím, že je to otřepaná fráze, ale je to věc národní bezpečnosti,“ řekl Barnaby a vzpomněl si na svou vlastní nedůvěru, když stejná slova uslyšel ve svém doupěti na Long Wharfu. „Budete to muset dokázat,“ řekl zástupce ředitele s unaveným úsměvem. Barnaby se obrátil k Lexy. „Kontaktuj hned Dusenberryho… aU okamžitě vyhlásí pátrání po Choateovi a prověří všechny ostatní možnosti jako nemocnice, hlášení o nehodách…“ Barnaby ucítil, jak se mu náhle sevřela hruM. Bylo to, jako by mu srdce stiskla obří ruka. Okamžik nato mu do zubu a čelisti vystřelila mučivá bolest. Nikdy nic takového nezažil. Zatočila se mu hlava a cítil, jak padá. „Zavolejte sanitku!“ slyšel vykřiknout Lexy, jako kdyby volala z velké dálky. Poslední, na co Barnaby pomyslel, bylo, že tohle je konec jeho dlouhé, klikaté životní pouti, a zatoužil, aby mohl odejít v příslovečném sedle jako Nelson Rockefeller místo na břiše na tomhle zeleném koberci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225673