noc naříkalo jako mimino, které se ocitlo samo uprostřed světa, a nechápalo, proč tyto bytosti, které našlo, netiší jeho palčivý pocit osamění. My jsme se o to sice pokoušeli, což bylo na tom všem to nejbolestnější, ale mezi námi a ním bylo právě to, co jsme nedokázali pojmenovat ani překonat, čím jsme nedokázali proniknout. Slepé černé kotě s bílou tlapkou chcíplo. Proto jsme opět vylezli ven. Vyplížili jsme se z té tmavé skrýše, protože jsme nedokázali utěšit umírající kotě. Byla to Boží práce? Nebo tu kočka jen náhodou vrhla koťata a zmizela? Je soucit to jediné, co může člověka zachránit? Je soucit nebeské pouto člověka? Vylezli jsme ven a připojili se k tobě, protože nejsme lhostejní a toužíme po vykoupení a porozumění. Je ráj místo, kde porozumění není třeba? Nebo je místo bez porozumění naopak jiný název pro peklo? Tohle je náš poslední pokus, mezi námi a tebou se rozevřela propast. Do tvé existence vstupují mrtvé životy, zapomenuté bouře, ztracené oči. Šeptáme ti příběhy plné stříbra, stesku, úsměvů a krutosti, aby sis to všechno pamatoval. Je to válka proti zapomnění vedená v naději, že se v příbězích skrývají slova, která nás všechny osvobodí. I tebe.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225636