tak pokud by mě Lucius i přesto zabil… no, i v naší branži existuje určitá etika, Joe.“ „Vážně?“ Joe se nad tím zamyslel. „Ale asi máte svým způsobem pravdu. Takže dejme tomu, že najdu někoho, kdo bude mít dost kuráže vyrazit se mnou na Luciovu loď, abych ho seznámil s vaším návrhem. A dejme tomu, že ho Lucius přijme. Co z toho všeho budu mít já?“ „Vy byste nezachránil život čistě z dobrého srdce?“ „Záleží na tom, o čí život jde. Vy jste poslala na hřbitov pěknou řádku lidí, včetně několika mých známých. Obávám se, že vaše smrt by neznamenala zas až takovou tragédii, jak se sama domníváte.“ „Co můj syn?“ „Vychová ho někdo, kdo nezavraždil jeho tátu.“ „Tak proč jste za mnou přijel?“ „Ze zvědavosti. Kdybych se rozkrájel, nemohl jsem přijít na to, proč jste se obrátila na mě.“ „No právě proto – abyste třeba neskončil rozkrájený.“ Trochu povýšeně se pousmála. „A taky kvůli vašemu synovi, Joe, aby on, stejně jako ten můj, nevyrůstal v sirotčinci.“ Joe její lehce povýšený úsměv opětoval. „Chcete, abych uvěřil, že je můj život v ohrožení. Já nosím lidem prachy, ne problémy. Moje smrt by významně poškodila naše příjmy v Tampě, v Havaně, v Bostonu i v Portlandu. Takže kdo by mě chtěl zabít?“ „Každý, kdo chce významně poškodit vaše příjmy v Tampě, Havaně, Bostonu a Portlandu.“ Tohle jí Joe musel nechat. „Takže je to hrozba zvenčí? Tak to v naší branži obvykle nechodí.“ „Já upřímně netuším, odkud ta hrozba je – jestli zevnitř, zvenčí, z německého vrchního velení, prostě nevím. Znám jenom jméno a datum.“ Joe se zasmál. „Kdy mě mají zabít? To si jako někdo objednal konkrétní den?“ Přikývla. „Popeleční středu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225595