o žádné nemluvil – celé roky. Už jsem si začínala myslet, jestli ho život ve městě nepřivedl k celibátu. Amber pokrčila rameny. „Asi jsem ti o tom neměla říkat. Zaslechla jsem jenom pár slov. Ale vzhledem k tomu, že vy dva spolu už dlouho nemluvíte, považovala jsem za důležitý se ti o tom zmínit.“ „To je dobře,“ konstatovala jsem, „díky.“ Amber vstala a začala uklízet v kuchyni. Já jsem šla do svého pokoje a vyndala si mobil, že zavolám Benovi. Bývala doba, kdy jsem se nerozmýšlela dvakrát, než jsem mu zavolala. Ale teď – musela jsem se obrnit na jeho reakci na mé vyzvánění – střežené a cynické. Telefon zvonil a po chvíli se ozvala hlasová schránka. Přese všechno jsem pocítila úlevu. „Zdravím vás, tady Ben. Teď nejsem k mání. Zanechte mi prosím zprávu a já vám zavolám.“ Do očí mi vstoupily slzy. Neslyšela jsem jeho hlas ze schránky už nejmíň rok, tak málokdy jsem mu volala – ale na rozdíl od něj se jeho hlas nezměnil. Na nahrávce to byl klidný, laskavý a vtipný mladík, se kterým jsem vyrůstala. Zarazilo mě pípnutí a chvíli mi trvalo, než jsem se dala dohromady natolik, abych mu nechala zprávu. A pak jsem to ze sebe ztěžka soukala. „Ahoj, Bene, to jsem já, Hazel. Chtěla jsem… asi jsem ti chtěla jenom říct… Doufám, že jsi v pořádku. Kdyby sis chtěl někdy promluvit, jsem zkrátka tady… a můžeš mi kdykoliv zavolat.“ Zavěsila jsem, abych to ještě víc nezamotala. Nevím, co jsem měla v úmyslu, ale rozhodně jsem věci svou zprávou nijak neprospěla. Ben mi nezavolá zpátky. To mi bylo jasné. Asi hodinu nato jsem si vlezla do postele, přetáhla přes sebe deku a vzala si z nočního stolku paperback, že si budu číst a popíjet
– 100 –
ZASNEZENA SVATBA.indd 100
6.1.2017 12:54:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225580