dozvěděla, že Alexandre Dumas byl syn otce stejného jména, přenesla jsem přirozeně svou lásku i na otce, neboť jeden bez druhého neměl smysl a taky proto, že mám velice vyvinutý cit pro rodinu. Prosila jsem Růžu, aby v knihovně vypůjčila všechny knihy od obou Dumasů. Napřed souhlasila, ale když zjistila, jak rozsáhlé dílo napsali, svého slibu litovala. Jsem si jistá, že už při čtení prvního románu jsme se všechny procházely po vysněné Paříži, protože ticho, které zavládlo kolem stolu, bylo zvláštní, úplně jiné než obvykle. Než jsem šla spát, zeptala jsem se: „Mohly bychom si zajet do Paříže?“ „No jenom ty můžeš položit podobnou otázku,“ odpověděla mi máma Magdina. Máma Marie uzavřela tuhle krátkou debatu jasným „ne“, prásklo ve vzduchu jako rána bičem. Kouzlo se zlomilo. Na polici v pokoji mámy Marie trůní velký atlas, druhý den ráno jsem v něm hledala, kde přesně Paříž leží. Překvapilo mě, že to město je na mapě opravdu zakreslené. Vím, že jsem byla trochu zklamaná, líbilo by se mi, kdyby byla Paříž prostě jen vymyšlená synem Dumasem. Líbilo by se mi, kdyby nám v návštěvě města bránila jeho neexistence. Ale ne, Paříž opravdu existuje, leží na modré klikaté čáře, na Seině. Než jsem odešla do školy, máma Marie na mě zavolala: „Paní učitelku Paříží zbytečně neotravuj.“ Později mi došlo, proč jen já jsem mohla položit podobnou otázku. Ony už věděly, že odjet někam je moc těžké a odejít na Západ nemožné. Zajímalo by mě, o čem snila Magdina, než se vdala. Určitě ne o životě, který následoval po svatbě, která byla smutná jako upršený den po několika dnech pořádně deštivých. Nikdo se tehdy nesmál, a taky nás tam moc nebylo. Už jen návštěva Frantovy matky, toho milého mladíka, který bral Magdinu na tancovačky v sobotu večer, už jen ta byla strašná. Ta ženská, stará Tereza, suchá jako troud, vrásčitá
101
Marie a Magdaleny zlom.indd 101
1/24/17 5:42 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225573