Teresa není vdaná,“ řekl Isaac. „Není bohatá. Nikam nezapadá.“ „Co tím myslíte?“ „Je dcera cikánky –“ „Cikánky? To je romantické.“ Zvedl obočí. „A sestra socialisty. Opravdu nevím, která z těch dvou věcí pro ni nakonec bude horší.“ „Proč?“ „Policie, starosta, caciques. Můj vlastní otec. Nemají mě rádi. Už jsem bojoval. A ona má ke mně příliš blízko –“ „Isaacu, nedělejte si starosti,“ řekla a pokusila se ho ujistit dospělým tónem. „Postaráme se o ni.“ Robles se zasmál. „Než odjedete.“ „Řekla jsem vám to. Nikdy neodjedu.“ „Co od života tady chcete, seňorito?“¨ „Já – přesně to nevím. Vím, že bych tu ráda zůstala.“ Isaac vypadal, jako když chce něco říct, a ona se ho silou vůle snažila přimět, aby přiznal, jak rád to slyší, ale najednou zašustilo listí. U paty svahu se objevila Teresa s kabelou přehozenou přes rameno a s rozhodným výrazem v očích. „La señorita te necesita,“ vyřídila Isaacovi. „Proč?“ zeptala se Olive. „Proč ho moje matka chce?“ Teresa a její bratr se měřili pohledem, dokud Isaac nekapituloval. Pak vzdychl a beze slova se po svahu vracel k domu. Zatímco Isaac zacházel mezi stromy, Teresa si chvilku představovala, že ona a Olive jsou spolu na lovu a pozorují kořist, než se rozhodnou nechat ji běžet, protože raději budou stát bok po
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225572