98 / pedagogika pro učitele
smíšených skupinách. Vznikají tak přirozené věkové skupiny, v nichž starší pomáhají mladším a mladší jsou motivováni tím, co už umějí starší. Výuka obvykle začíná ranním kruhem (povídání v kroužku, společné čtení, zpěv), pokračuje svobodnou pracovní fází (přibližně dvě vyučovací hodiny, během nichž si dítě samostatně volí činnosti a prostředí, v němž bude úkoly plnit – učitel zastává pouze roli poradce) – probírá se převážná část učiva z mateřského a cizího jazyka, matematiky a dalších předmětů. Opět společně – někdy skupinově – probíhá výuka výchov, popřípadě dalších předmětů. V duchu tzv. kosmické výchovy7 se často využívá projektového vyučování. Ve školách se hodnotí slovně. Důležitou roli hraje spolupráce s rodinou. Daltonské školy Daltonský plán byl vytvořen americkou učitelkou Helen Parkhurstovou, která založila v roce 1919 v Daltonu experimentální střední školu. Další pak vznikaly především v Anglii a v Nizozemsku. V České republice využívá prvků daltonského plánu několik škol (hlavně v Brně, kde sídlí i Asociace českých daltonských škol). Výrazným znakem daltonského plánu v pojetí Heleny Parkhurstové je odlišná organizace vyučování: žák uzavírá s učitelem smlouvu o programu práce na určité období. Úkoly plní v pořadí, které mu vyhovuje, postupuje vlastním tempem. Řídí se pracovními návody a doporučenou literaturou. Pracuje individuálně či ve skupinách ve vybavených odborných učebnách, kde mu je v roli poradce k dispozici i učitel. Pokud si žák neví rady, měl by se poradit nejprve se spolužákem, teprve pak hledat pomoc u učitele. Splněné úlohy jsou předloženy ke kontrole učiteli. Dokud žák nezvládne všechny předepsané úkoly, nemůže postoupit. Učitel si o postupu žáků vede záznamy a přehledné grafy. K základním principům daltonského plánu patří svoboda (výběr pořadí plnění úkolů; tempo práce; volba prostředí, kde chce žák pracovat atd.). Střídá se individuální a skupinová práce i práce v rámci celé třídy. Je zdůrazňována vzájemná spolupráce a vytváření příznivého sociálního klimatu na základě demokratického principu. Začít spolu Program Step by Step (v České republice pod názvem Začít spolu) vznikl v USA v osmdesátých letech 20. století. Rozšířil se přibližně do sedmnácti zemí Evropy a Ameriky (např. Slovensko, Maďarsko, Bulharsko). V České republice je realizován od roku 1994 v mateřských a od roku 1996 v základních školách. V současnosti jde o několik desítek škol. Program (včetně vzdělávání učitelů v regionálních tréninkových centrech) je rozvíjen prostřednictvím organizace Step by Step ČR. Program zdůrazňuje individuální přístup k dítěti, partnerství školy, rodiny a regionu. Prosazuje inkluzi dětí se speciálními potřebami (a to jak dětí s psychickými či fyzickými handicapy, tak dětí z různých etnických menšin či dětí nadprůměrně nadaných). Začít spolu usiluje o demokratické vzdělávání vycházející z humanistických principů 7
Dítě má být vedeno k chápání vzájemných vazeb mezi člověkem a přírodou. Díky tomu si vytváří pocit zodpovědnosti za důsledky civilizačních vymožeností.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225474
školy a jejich alternativy / 99
(tzv. pedagogický přístup orientovaný na dítě). Učitel se stává dítěti partnerem, pomocníkem, průvodcem v procesu vzdělávání. Didaktická koncepce programu je vytvořena na základě přesvědčení, že každé dítě je schopno růst a vyvíjet se, učit se a myslet samostatně, jsou-li k tomu ve škole vytvořeny vhodné podmínky, které tuto schopnost neblokují, ale podporují. Mezi ně patří:
nepřítomnost ohrožení; smysluplný obsah; možnost výběru; přiměřený čas; obohacené prostředí; okamžitá zpětná vazba; dokonalé zvládnutí.
Jde o principy tzv. integrované tematické výuky, které rozpracovává ve své koncepci vyučování S. Kovaliková (1995). Významnou podmínkou učení je pozitivní klima ve třídě a sebekázeň žáků (děti si společně s učitelem formulují „pravidla chování“, kterými se pak snaží řídit). Žáci jsou vedeni k tomu, aby si v rámci společného tématu stanovovali své individuální cíle (Co bych se chtěl naučit?). Poté se děti zapisují do jednotlivých pracovních koutků, tzv. center aktivit (např. centrum psaní, čtení, matematiky, vědy a objevů, ateliér), vybavených potřebnými pomůckami a literaturou. Tady pak plní individuálně, skupinově, samostatně či za pomoci učitele, popřípadě asistenta (který může být i z řad rodičů) zadané úkoly. Posloupnost jednotlivých center si může žák volit. Důraz je kladen na kooperativní učení. Důležitou organizační formou vyučování je „kruh“ (ranní, odpolední), v němž děti rozvíjejí především komunikační dovednosti, dovednost hodnocení a sebehodnocení. Hodnocení žáků probíhá většinou slovně a zaměřuje se na zhodnocení žákova pokroku. Učební proces každého dítěte je dokumentován souborem jeho prací – tzv. portfolia. Velkou roli hraje úzká spolupráce s rodinou. Rodiče mají možnost aktivně se podílet na chodu školy. Zdravá škola Projekt Zdravá škola je součástí programu Škola podporující zdraví, který sdružuje čtyřicet evropských zemí a je zaštítěn Světovou zdravotnickou organizací. Garantem programu v České republice je Státní zdravotní ústav. Vychází časopis Ratolest. U nás se k programu hlásí přibližně dvě stě škol, z toho polovinu tvoří školy mateřské a polovinu školy základní. Cílem Zdravé školy je „vytvářením bezpečného sociálního prostředí a efektivním vzděláváním rozvíjet životní kompetence každého člověka tak, aby úcta ke zdraví a schopnost chovat se odpovědně ke zdraví svému i druhých patřily mezi jeho celoživotní priority“. Zdraví není chápáno pouze jako zdraví tělesné, ale i duševní a sociální, jako dobrý životní pocit. Podle „Programu podpory zdraví ve škole“ (Havlínová a kol., 1998) je zdravá škola vybudována na třech pilířích: 1. Pohoda prostředí (prostředí věcné, sociální, organizační). Sem bychom mohli zařadit netradiční uspořádání třídy, přátelské vztahy (především změna vztahů učitel–žák,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225474