„Dobrý den,“ pozdravil Jakub doktora. „Ahoj Jakube,“ pozdravil i doktor a podal Jakubovi ruku. „Nebo ti mám radši říkat Kubo?“ zeptal se. Jakub pokrčil rameny. „Jak ti teda říkají všichni?“ „Jakube,“ odpověděl potichu Jakub. „Dobře, tak tedy Jakube, posaď se,“ řekl psycholog a ukázal na křeslo. Jakub se posadil a zvědavě se rozhlížel kolem sebe. Všude bylo plno zajímavých věcí, které v životě neviděl. „Jak se dneska máš?“ zeptal se psycholog. „Dobře,“ odpověděl jednoduše Jakub. „Dobře, to rád slyším. „Jak to? Je nějaký zvláštní důvod, aby ses dnes měl dobře?“ Jakub přikývl. „Nemusel jsem do školy,“ vysvětlil. „I když tady se mi taky nechtělo.“ „Proč se ti sem nechtělo? Měl jsi strach, co tě čeká?“ „To ani ne. Chtěl jsem být doma a spát,“ odpovídal Jakub. „A když se dnes máš dobře, když nemusíš do školy, jindy, když do školy musíš, se dobře nemáš?“ Jakub opět přikývl a řekl: „To se mám taky dobře.“ „A ve škole máš nějaké kamarády?“ „Ano, všechny.“ „A co třeba nějaké děti, které by ti ubližovaly? Třeba ty, co tě zbily?“ Jakub zavrtěl hlavou. „Oni mě normálně nebijou. Někdy mě jen schválně rozčilují.“ „Jak tě rozčilují?“ „Dělají mi naschvály.“ „A jaké naschvály, jestli mi to prozradíš?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225448