„Je příliš silný a navíc i velmi vychytralý, Jonasi. Nikdo ho nepřemůže. Má doma malou armádu žoldáků a není lehké se mu dostat na kobylku. Může kdykoliv uletět a navíc je i ovládnout. Proto ho musí nejdříve oslabit a hlavně zastrašit,“ vysvětlil mu jeho přítel. Jonasovi to leželo v hlavě i poté, co se vydal domů. Před sebou viděl obličeje Alexandry, Tristana, Amber a především Alessie. Bál se o ně, hlavně o ni. Ale netroufal si na to, přijít k nim domů a varovat je. Věděl, že by riskoval život tím, kdyby se objevil před očima knížete Dragoniana. Byl z té situace zoufalý. Přijel domů a sdělil rodičům, že hotel už neexistuje. Potom se rozhodl, že půjde k řece, sledovat východ slunce. Potřeboval přemýšlet. Dorazil k řece a procházel se po jejím břehu. Stále se snažil vymyslet, jak varovat Alessii a její rodinu. Nedovedl si představit, že by ona zemřela. Vtom uslyšel z blízkého lesa křik. Byl to ženský hlas, ale zároveň zněl jako zvířecí vrčení. Roztřásl se strachy, protože pochopil, že to křičí upírka. Dokud však neporozuměl tomu, co ta žena křičí. Potom se okamžitě vydal tím směrem, protože poznal, kdo to je. Už se jí nebál. Právě naopak. Alessia se vzbudila téměř za svítání a zmateně se rozhlédla kolem, než si však uvědomila, kde je. Pak i proč tam je. Stále cítila hořkost a rovněž tíhu na srdci. Potřebovala to ze sebe dostat. Vykřičet svůj vztek, zklamání a žal. Změnila se do upíří podoby a vylétla nad les. „Jdi k čertu, Dragoniane, ty jeden studený, rudooký parchante! Jsi mizerný manžel, slyšíš? Stejný, jako ten lidský ubožák, co jsi ho před lety vykastroval a podřízl. Taky v sobě nemáš ani špetku citu a úcty. Jsi bezcitná zrůda a já tě nenávidím. Kašlu na tvoje výhrůžky smrtí. Je mi to úplně jedno a stejně tě neposlechnu. Zostudím tě s prvním mužem, který mi přijde do cesty, a všem řeknu, že tvoje mužnost šla do háje! Slyšíš mě, ty zmetku? Pojď si 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225444
pro mě a podřízni mě, když ti to udělá radost! Já se tě nebojím! Jsem žena krve a rodu Albacetranianů, a my z vás, studených Dragonianů, strach nemáme!“ křičela nahlas upírka. Jonas slyšel celý Alessiin projev a žasl. Viděl, jak se upírka vznáší vysoko ve vzduchu s rozepjatýma rukama a křičí. Vypadala dost divoce. Pak si z prstu servala snubní prsten a hodila ho dolů. Trefila Jonase, kterého neviděla, přímo do hlavy. Mladík vykřikl bolestí. Tím zuřící žena zaznamenala jeho přítomnost a podívala se dolů. Když ji uviděl v upíří podobě, málem šel do kolen, ale ovládl se. Alessia se okamžitě proměnila do lidské podoby a bleskově přistála vedle něho. „Jonasi! Zranila jsem tě?“ ptala se s účastí v hlase. Znepokojeně se dotkla rány na jeho čele. Tekla mu z ní krev a on viděl, jak se upírce zachvělo chřípí. To ho přimělo se rozklepat a v rozpacích se sehnul, aby pátral po jejím prstenu. Bylo však ještě trochu šero a tráva v těch místech navíc byla dost vysoká. Nemohl ho najít, protože ho tam prostě neviděl. Zato Alessii stačilo ohnout pár stébel trávy a už ho měla. Potom udělala něco, po čem strnul ještě více. Chytila ho za obě zápěstí. „Dovol mi, ať ti ošetřím tu ránu, ano? Jinak budeš mít jizvu. Nechceš přece, aby tvůj hezký obličej něco hyzdilo, ne? Byla by to škoda,“ navrhla mu. Jonas ztuhl, ale ona ho vzápětí něžně pohladila po tváři a zkusila ho uklidnit: „Nechci ti ublížit a ani nemůžu. Díky tvému štítu tě nemohu ovládat nebo ti číst myšlenky. Jsi přede mnou zcela v bezpečí. Také nemám důvod tě úmyslně zranit. To, že se hněvám, u mě neznamená, že někoho zabiju nebo zraním. Je mi líto, že se tak stalo neúmyslně.“ Oba se postavili a Jonas přikývl na souhlas, jelikož si mohl ověřit pravdivost jejího tvrzení. Vzápětí Alessia trochu vzlétla, protože byla o dost menší než on, a jemně mu olízala tu ránu. Byl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225444
to nakonec i příjemný zážitek. Hlavně proto, že zůstala v lidské podobě. Potom se spokojeně snesla dolů na zem. „Tak a je to. Doufám, že tě to moc nebolelo. Snažila jsem se být něžná. Tvá krev je velmi silná, Jonasi. Také zvláštní. Stále ve tvé přítomnosti cítím, jak ta moje zpívá. Ale to přece není možné!“ prohlásila upírka. Jonas už se uklidnil a odvážil se jí zeptat: „Něco vás rozčílilo, paní kněžno?“ „To ano. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Je mi líto, že jsi to slyšel. Asi to nechápeš, vzhledem ke svému věku. Obvykle nejsem takto vzteklá, ale dnes k tomu mám důvod,“ odvětila rozpačitě Alessia. Automaticky se spolu vydali k řece a tam se usadili v trávě na břehu, načež se Jonas znova ozval: „Víte, já jsem čaroděj a něco jako lidový léčitel. Dokážu lidem naslouchat a oni si tím uleví. Můžete se mi svěřit a já vás trpělivě vyslechnu. Jsem sice mladý, ale vyrůstal jsem v dost podivném prostředí a pod vlivem zvláštních událostí, o kterých jsem slyšel. To pak pochopíte cokoliv.“ Alessia se na něj vážně zadívala a řekla: „To věřím. Víš, zeptala jsem se knížete na tu událost se smrtí jeho matky. Potvrdil mi to. A co víc, souhlasil se svým otcem. Vůbec mu nebylo líto ženy, která ho porodila. Také naznačil, že kdybych já…“ Raději to nedopověděla, ale Jonas přesto pochopil a vzápětí jí prozradil: „Můžu vám tu událost přiblížit z pohledu mého dědečka. Souvisí s tím totiž jistá kletba, a to je zajímavé. Jak už jste asi pochopila, můj dědeček miloval upíří kněžnu jménem Viviana Dragonianová. Byla prý velmi krásná, modrooká a plavá. Měla s knížetem malého synka, ale nebyla s ním šťastná. Můj dědeček se tam dostal jako krevní konzerva a neštěstí bylo hotovo, protože se do sebe navzájem zamilovali. Trvalo to nějakou dobu a ona otěhotněla. Chtěla s mým dědečkem uprchnout, ale kníže je 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225444