„Je příliš silný a navíc i velmi vychytralý, Jonasi. Nikdo ho nepřemůže. Má doma malou armádu žoldáků a není lehké se mu dostat na kobylku. Může kdykoliv uletět a navíc je i ovládnout. Proto ho musí nejdříve oslabit a hlavně zastrašit,“ vysvětlil mu jeho přítel. Jonasovi to leželo v hlavě i poté, co se vydal domů. Před sebou viděl obličeje Alexandry, Tristana, Amber a především Alessie. Bál se o ně, hlavně o ni. Ale netroufal si na to, přijít k nim domů a varovat je. Věděl, že by riskoval život tím, kdyby se objevil před očima knížete Dragoniana. Byl z té situace zoufalý. Přijel domů a sdělil rodičům, že hotel už neexistuje. Potom se rozhodl, že půjde k řece, sledovat východ slunce. Potřeboval přemýšlet. Dorazil k řece a procházel se po jejím břehu. Stále se snažil vymyslet, jak varovat Alessii a její rodinu. Nedovedl si představit, že by ona zemřela. Vtom uslyšel z blízkého lesa křik. Byl to ženský hlas, ale zároveň zněl jako zvířecí vrčení. Roztřásl se strachy, protože pochopil, že to křičí upírka. Dokud však neporozuměl tomu, co ta žena křičí. Potom se okamžitě vydal tím směrem, protože poznal, kdo to je. Už se jí nebál. Právě naopak. Alessia se vzbudila téměř za svítání a zmateně se rozhlédla kolem, než si však uvědomila, kde je. Pak i proč tam je. Stále cítila hořkost a rovněž tíhu na srdci. Potřebovala to ze sebe dostat. Vykřičet svůj vztek, zklamání a žal. Změnila se do upíří podoby a vylétla nad les. „Jdi k čertu, Dragoniane, ty jeden studený, rudooký parchante! Jsi mizerný manžel, slyšíš? Stejný, jako ten lidský ubožák, co jsi ho před lety vykastroval a podřízl. Taky v sobě nemáš ani špetku citu a úcty. Jsi bezcitná zrůda a já tě nenávidím. Kašlu na tvoje výhrůžky smrtí. Je mi to úplně jedno a stejně tě neposlechnu. Zostudím tě s prvním mužem, který mi přijde do cesty, a všem řeknu, že tvoje mužnost šla do háje! Slyšíš mě, ty zmetku? Pojď si 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225444