Přicházejí samy a znovu. Neustále připomínají to, co je nesnesitelně těžké, proto hovoříme o intruzi. 4. Vyrovnávání: pacient vystavený radikálně změněné situaci začíná hledat postup, jak se s ní vyrovnat. Musí zvládnout změnu. Musí se pokusit nalézt jiné pokračování svého životního příběhu. V tomto období dochází k zvažování možností a zkoušení nových cest. Nejde o jednorázový čin, ale o sérii pokusů, proto mluvíme o vyrovnávání. Mnohé z těchto pokusů nevyjdou a ukáže se jejich nereálnost, to proto, že člověk musí zvládat dosud nikdy nezažité obtíže. 5. Smíření: podaří-li se úspěšně vyřešit předcházející fázi, je možno sledovat řešení psychické krizové situace, kterou u daného pacienta byl a často i nadále je jeho nepříznivě změněný zdravotní stav. Pacient je schopen myslet na kritickou životní událost, aniž by ho to příliš deprimovalo, a zároveň je schopen nemyslet na krizovou situaci, když na ni myslet nechce. Pacient se může smířit s tím, že nebude vidět, stejně jako s faktem, že je terminálně nemocný a umírá.
14.1 Emocionální stav umírajícího pacienta Haškovcová (2002) je toho názoru, že proces umírání vyvolává v prožívání pacienta výraznou odezvu. Je to možno sledovat ve všech důležitých psychických oblastech. V myšlení (o čem přemýšlí), v oblasti emocí (které city se zde objevují a s jakou naléhavostí), samozřejmě také v oblasti motivace (co je pro něj důležité). Pro člověka, který umírá, je velmi důležitá nejen léčba bolesti a seznámení s jejími možnostmi, ale také jasné rozhodování a průhledná komunikace lékaře s umírajícím, dále potřeba umírajících pochopit, co je nutné před smrtí zařídit, rekapitulace vlastního života, trávení času s rodinou i rozloučení se s blízkými osobami. Velmi zajímavé je zjištění dalších momentů přispívajících ke kvalitnímu umírání. Především se jedná o potřebu a možnost terminálně nemocných lidí přispívat k pohodě druhých (Haškovcová, 2007). Máme zde na mysli, podobně jako Frankl (1996), konkrétní cesty k realizaci smyslu, a to i přes radikální omezení, které vyplývá z terminální diagnózy. Podívejme se nyní blíže na to, co se děje v oblasti emocí, a to jak u pacienta, tak toho, kdo mu stojí nejblíže. Je důležité přitom upozornit na jev emocionální indukce. Jedná se o to, že obava jednoho indukuje ve druhém též obavu, ale i naděje jednoho indukuje (navozuje) naději v druhém (Marek, Kalvach, Sucharda a kol., 2001).
14.1.1 Obavy a strach Pokud se budeme v té nejobecnější rovině snažit charakterizovat situaci umírání, a to jak na straně pacienta, tak i toho, kdo mu stojí nablízku, pak je nutné popsat skupinu negativních emocí,
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225395