98 / vývojová psychologie
zmiňovanou tendencí k odkazování pohledem, ukazováním apod. (Velmi těžkou pervazivní – „všepronikající“ – poruchou je dětský infantilní autismus, kde právě vývoj emočního porozumění je nejvýrazněji narušen.) Počátek explicitní (plně uvědomované) teorie mysli je však skutečně experimentálně prokazován až u dětí předškolního věku. Schopnost rozumět subjektivitě prožívání a závislosti pocitů na dosavadních zkušenostech a znalostech byla ověřována především v dnes již klasických pokusech s „mylným přesvědčením“. Děti různého věku sledovaly v těchto pokusech jednoduché scénky – např. malý chlapec vejde na scénu, schová si na určité místo tabulku čokolády a opět odběhne. V době jeho nepřítomnosti vejde do místnosti jeho matka a čokoládu přemístí. Chlapec se vrací a děti mají určit, kde bude čokoládu hledat, případně co bude přitom prožívat. Tento typ problému jsou děti schopny správně řešit většinou až ve čtyřech letech věku. Uzavírá se tedy, že až od této doby si dítě uvědomuje význam subjektivních znalostí a zkušeností v řízení chování a prožívání člověka. Schopnost zvládnout tento úkol ovšem nezávisí jen na míře emočního porozumění, ale i na kognitivní zralosti (rozsah paměti, schopnost zpracovat informace) a při značném zjednodušení byly schopny podobný úkol zvládnout již i mnohé děti tříleté.
Zdá se, že ve výhodě jsou v tomto ohledu děti, které mají sourozence, s nimiž musí stále vyjednávat, učí se chápat i jejich potřeby a přání, učí se s nimi soupeřit, ale i podělit se o hračky apod. Analýzy interakcí a rozhovorů dětí se sourozenci nebo jinými dětmi také ukazují, že ve společných interakcích s dětmi je i malé dítě vedeno k tomu, aby se více zaměřovalo na vnitřní stav druhých a bralo ohled na jejich pocity a přání, než jak je tomu při interakci s dospělými, kteří o svých vlastních pocitech s dítětem hovoří poměrně zřídka a dítěti se obecně více přizpůsobují. V tomto ohledu je příležitost ke kontaktu s druhými dětmi pro předškolní dítě již velmi významným činitelem emočního vývoje a napomáhá k rychlejšímu rozvoji jeho sociálních dovedností. Schopnost porozumět vnitřnímu prožívání druhých je však jistě závislá nejen na dosavadních sociálních zkušenostech dítěte s druhými dětmi, ale především na vztazích s dospělými. To ukazují např. studie dětí týraných nebo zanedbávaných, které oproti dětem z běžného prostředí vykazují ve schopnosti emočního porozumění značné obtíže (děti ve věku 3–7 let měly např. přiřazovat fotografie obličejů s různou mimikou k různým příběhům, děti týrané a zanedbávané v tomto úkolu podávaly celkově horší výkony a zvláště často připisovaly druhým pocit vzteku či zlosti). Porozumění myšlenkám, motivům a prožitkům druhých lidí v průběhu celého předškolního věku tedy rychle narůstá a odráží se v rozvoji symbolických her, v nichž si dítě cvičí schopnost vidět svět očima druhých, v zájmech o příběhy a pohádky, ale i ve schopnosti žertovat a rozumět humoru (dítě již ví, co druzí pokládají za směšné). Od předškolního věku hraje také humor velmi důležitou roli ve vztazích dítěte, i když je psychologií dosud spíše podceňován. Vývoj sociálních rolí Jiné experimenty jsou zaměřeny na sledování vývoje sociálních rolí. Ve zcela jednoduché situaci jsou dvě děti umístěny do jedné místnosti (popř. do stejné ohrádky, jde-li o kojence). Ve věku šesti až osmi měsíců se jedno dítě o druhé buď vůbec nezajímá, nebo je zájem podobný, jaký vzbudí jakákoliv hračka. Kolem jednoho roku zájem dítěte o druhého společníka poněkud vzrůstá a dochází k tahanicím o hračky, popřípadě se děti tahají navzájem za nohy, za vlasy apod. Od jednoho do jednoho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225387