98 / psychologie osobnosti
5.1.3 Odvozování motivů a funkční autonomie Zmínili jsme se již o řetězcích odvozených motivů. Tuto myšlenku teď rozvedeme podrobněji podle Cattella. Ten předpokládá (jako mnozí před ním) určitý počet základních, primárních motivů. Tyto síly, potřeby, jsou výlučnými zdroji motivační energie („hybateli“) a uvádějí do chodu všechny funkce schopnostního aparátu, všechny činnosti. Každý cíl, který sledujeme, je koneckonců determinován primárními potřebami. Jak určit, kterými primárními potřebami je určen daný cíl, případně postoj? Cattell říká: „Jednoduchým způsobem je zeptat se někoho: »Proč studujete účetnictví?« Odpoví-li: »Abych si udržel místo«, můžete říct: »A proč si chcete udržet místo?« atd. Ale v každém řetězu otázek – je-li zkoumaná osoba trpělivá a ochotná odpovídat upřímně na otázky týkající se soukromých věcí – vždycky nakonec dojdeme k bodu, kdy nemůže dát odpověď. Dojdete k takové otázce jako »Proč chcete jíst?« V tomto bodě přicházíte k biologickému kategorickému imperativu primární potřeby.“ Na obrázku 5.1 je Cattellův diagram znázorňující výsek ze spleti potřeb a motivů, jakou bychom podle jeho názoru mohli najít u průměrného Američana. Vpravo jsou primární potřeby, konečné cíle každého jednání. Vlevo od nich jsou kroužky znázorňující motivační komplexy seskupené kolem předmětů, činností, institucí atd., které mají pro daného jedince poměrně trvalý význam; Cattell je nazývá „sentimenty“. Zcela vlevo jsou obdélníčky znázorňující postoje, které se týkají objektů pro daného jedince méně významných.-IV- Většina „motivačních kanálů“ je snadno srozumitelná. Například postoj k manželčinu účesu je určen sentimentem „manželka“, který se opět „živí“ z primárních potřeb sexu, z potřeby ochrany a z potřeby bezpečí. Méně samozřejmé je např. spojení mezi sentimentem „vlast“ a primární potřebou „znechucení“. Zřejmě vlastenectví v takové psychologické realizaci, jakou má na mysli Cattell, dává příležitost pohrdat nepřáteli, což uvedenou potřebu uspokojuje.67 Autorem teorie ilustrované obrázkem 5.1 není ovšem Cattell; u něho ji pouze nacházíme v zajímavé podobě a Cattell měl odvahu pokusit se o měření těchto motivů a potřeb – na rozdíl od těch, kteří o nich pouze teoretizují nebo je zkoumají ve zjednodušené podobě na laboratorních zvířatech. Původ a filosofický základ této teorie bychom mohli hledat u francouzských mechanických materialistů a snad ještě dále v minulosti.
Mnoho psychologů tuto teorii ochotně přijímá, protože je jednoduchá, blízká přírodovědnému myšlení, umožňuje stanovit jednoznačné hypotézy a také je ověřovat. Místo obrovského množství motivů zde máme – v souladu s myšlením faktorových analytiků – malý počet základních potřeb, ze kterých je možno vysvětlit i nejsložitější chování lidí. To také slibuje jednoduchý a potenciálně účinný systém předpovídání chování, jak se o tom zmíníme dále v souvislosti s individuálními rozdíly v motivaci, s motivačními vlastnostmi. Odjakživa byli – mezi filosofy i psychology – mnozí, kteří takové zjednodušení lidské motivace nepřijímali. Zásadně odmítali vidět člověka jen jako „lidského živočicha“, soustřeďovali svou pozornost na jeho specificky lidské projevy z hlediska kultury a společ67
Jiná otázka je, zda taková primární potřeba existuje, a existuje-li, zda je stejného řádu jako sexuální potřeba, hlad atd., jak napovídá obrázek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225386
motivace / 99 Postoje
Sentimenty
Potřeby zvědavost
film
sex ženin účes
koníček: foto
manželka
New York
družnost potřeba ochrany sebeprosazení
daně bankovní účet
vlast
potřeba bezpečí
obchodní přítel hlad rozvodová reforma
vztek politická strana
Bůh
znechucení
prezident USA potřeba kořit se metodistická církev
potřeba poddávat se
Obr. 5.1 Motivační spleť podle Cattella (upraveno). nosti. Jeden z nich, nám již známý harvardský profesor Allport, vyslovil princip funkční autonomie, podle kterého odvozené motivy sice vznikají ze základních potřeb, ale nelze je beze zbytku vysvětlit kombinací těchto potřeb. Nový motiv, i když vznikne na základě primárních potřeb, má již do značné míry „samostatný život“, funguje autonomně a působí i tehdy, když ony základní potřeby jsou uspokojeny. Můžeme si například představit, že pro malého chlapce, jenž se začal intenzivně věnovat hře na housle, byla hybnou silou potřeba prosadit se, kterou nemohl uspokojit v kolektivu stejně starých hochů pro plachost nebo nějaký fyzický nedostatek. Z tohoto chlapce se stal vynikající virtuos a jeho vztah k hudbě je velmi složitý samostatný útvar, který už není závislý na „motoru“, jímž kdysi byla snaha kompenzovat odmítání a posměch kamarádů. Jeho ctižádost a potřeba uznání je plně uspokojena: Bude snad proto hrát na housle s menším elánem?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225386
100 / psychologie osobnosti
O princip funkční autonomie je možno se přít. Není prokázán. Je tedy možno říci, že je to zbytečný pojem, protože platí obecné pravidlo zavádět nové pojmy teprve tehdy, když se nám „vnutí“, protože s těmi dosavadními nevystačíme? Má toto pravidlo platit beze zbytku i v psychologii osobnosti? Nebo máme právo odchýlit se od jednodušších fyzikálních metafor (modelů) dříve, než jsme vyčerpali všechny jejich možnosti, protože jsme přesvědčeni, že v psychologii platí složitější zákonitosti? Princip funkční autonomie je bližší biologickému myšlení než fyzice: V biologii je očividné, že nelze všechno redukovat na fyzikální a chemické zákony, zvláště ne růst a vznikání nového. Problém je v tom, že psychologická realita je mnohem obtížněji postižitelná – a proto také „bezbranná“ proti našemu zjednodušujícímu násilí. Zatímco v biologii to nové, co se vyvinulo z něčeho starého, bývá očividně kvalitativně odlišné, v psychologii lze svévolnou radikální redukci, například právě redukci specificky lidských, kulturních motivů na základní biologické motivy, obhajovat – protože je myslitelná. Chybí korekce prostou smyslovou zkušeností.-V5.1.4 Konflikt motivů Motivační konflikty jsou jedním z ústředních témat psychologie osobnosti, zvláště v dynamických směrech rozvíjejících psychoanalytickou tradici (viz kap. 8). Motivy si můžeme představit (modelovat je) jako fyzikální síly působící v prostoru na hmotný bod určitým směrem. S tímto modelem začal v psychologii pracovat Kurt Lewin. Působí-li jen jediný vektor, je výsledek jednoduchý: pohyb ve směru žádoucího objektu, akce k uspokojení aktivované potřeby. Pro člověka je však typické, že se různé motivy či potřeby často dostávají do konfliktu. Jak se takový konflikt řeší? Kdyby šlo o pouhé „přetahování“, byly by vzniklé poměry ještě velmi jednoduché. Motivační dynamika konfliktu je však složitější, jak ukážeme na příkladě. Zvlášť důležitý je případ konfliktu mezi kladným a záporným motivem. Existují objekty, které jsou zároveň přitažlivé i odpudivé, vzbuzují – na lidské úrovni – například současně naději i strach. Řekli bychom, že výsledek je prostý: Je-li silnější naděje, dojde k přiblížení k žádoucímu objektu a k uspokojení potřeby. Je-li silnější strach, dojde k ústupu, dotyčnému objektu se vyhneme. Skutečnost je však komplikovanější. Jak přitažlivá, tak i odpudivá síla (naděje a strach) působí tím silněji, čím jsme – v pomyslném psychickém poli – danému předmětu blíže. Tyto síly mají tedy pozitivní gradient68 – a ten je podstatně větší u strachu než u naděje. Je-li tedy ve větší vzdálenosti naděje silnější než strach (viz obr. 5.2), přibližujeme se k žádoucímu objektu. Jsme-li však blíže, pak strach, který má vyšší gradient, převýší naději a dojde k ústupu. Buď se zastavíme, nebo nastane kolísání, „kyvadlový pohyb“ k objektu a od něho, ze kterého – v modelovém případě – není úniku. Tento děj se sice odehrává v psychickém poli, ale každý muž, který byl někdy silně přitahován ženou, z níž měl zároveň strach, dobře ví, že psychický prostor zde do značné míry splývá s fyzikálním prostorem.
68
Aktuální síla motivu roste s přibližováním k žádoucímu cíli. Užili jsme pojem naděje, protože je obrazný, byť pro většinu psychologů „nevědecký“, a dobře vyjadřuje častý prožitek blížícího se uspokojení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225386