Češi, kteří založili Jednotu katolického duchovenstva. V roce 1907 vydal papež Pius X. encykliku Pascendi Dominici gregis (Pásti stádo Boží), v níž „modernisty“ (jak se jim začalo říkat) tvrdě odsoudil. Biskupové v Čechách a na Moravě činnost Jednoty zakázali. O tři roky později bylo všem kandidátům na duchovní nařízeno skládat před vysvěcením přísahu, v níž se distancovali od modernistických tendencí. Stala se povinnou na více než půl století. Z pohledu papežského stolce bylo nebezpečí zažehnáno. Nikoli nadlouho. „Katolický kněz v Čechách platí za typ zpátečnictví, ocitá se ve sporu se svou osadou, která oslavuje Husa, Jiříka z Poděbrad nebo Komenského, rozchází se v názorech na Bílou horu a protireformaci; historie, umění, politika, literatura, zkrátka celý náš kulturní život český skrývá v sobě plno kamenů úrazu a dospělo to tak daleko, že konečně máme všecko své * extrakatolické, i tovaryše i spisovatele, i literaturu i umění, […] tvoříme národ v národě. Tato odlišnost, výchovou v seminářích stupňovaná, činí kněze u lidu podezřelým, a není-li jinak osobně příjemným, i neoblíbeným,“ psal trpce spisovatel a zároveň kněz Jindřich Šimon Baar, a jeho slova nacházela odezvu mezi dalšími duchovními.137 Baar i mnozí další se jen neradi smiřovali s faktem, že katolická církev, která věrně sloužila rakousko-uherské monarchii, se omezuje na rituály, že je v ní čím dál méně víry a čím dál více přepychu a falše. Že se – podle Baarova názoru – velmi odcizila věřícím Čechům, kteří sice formálně byli členy katolické církve, ale hlavy i srdce obraceli do minulosti, k reformátorské oběti Jana Husa, době vlády husitského krále Jiřího z Poděbrad anebo protestantskému biskupovi Janu Amosi Komenskému, který musel * To znamená církevní. Pozn. autora.
98 PETRA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225378