Ke svému údivu jsem však jenom řekl: „Laura není doma, ale jestli chceš, pojď dál. Já jsem Richard, její přítel.“ „Já myslím…“ začal. Pak si znovu povzdychl, rozhlédl se — už se stmívalo — a nakonec pozvání přijal. Na ro hožce si oklepal sníh z bot a vešel dovnitř. Uprostřed obývacího pokoje se zastavil. „Máte to tu hezký,“ řekl. „Dáš si kávu?“ „Ne, to je dobrý. Můžu si zapálit?“ „V bytě nekouříme, ale můžeme jít na dvorek. Taky bych si jednu dal.“ Otevřel jsem prosklené dveře a vyšli jsme ven. Timothy cestou šátral v kapse a snažil se najít cigarety. Nakonec vylovil zmuchlaný balíček Lucky Strikes, vytáhl jednu cigaretu a zapálil si ji. „Laura mi o tobě vyprávěla,“ řekl jsem. Zatvářil se rezignovaně. „To jsem čekal.“ „Řekla mi, že jste spolu chodili, a stěžovala si, že ji pronásleduješ. Vím, žes tu byl před pár dny, když jsem nebyl doma.“ „To není pravda,“ ohradil se ostražitě. Potahoval z cigarety tak náruživě, že ji na čtyři nebo pět potáhnutí skoro dokouřil. Měl nepřirozeně bílé ruce s dlouhými štíhlými prsty, které vypadaly jako z vosku. „A taky vím, že jste spolu byli v New Yorku,“ dodal jsem, ale Timothy zavrtěl hlavou. „To musí být nějakej omyl, v New Yorku jsme spolu nikdy nebyli. Vlastně jsem tam nebyl od léta. Pohádal jsem se s našima a teď se musím nějak protloukat sám. Byl jsem dva měsíce v Evropě.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225376