Ke svému údivu jsem však jenom řekl: „Laura není doma, ale jestli chceš, pojď dál. Já jsem Richard, její přítel.“ „Já myslím…“ začal. Pak si znovu povzdychl, rozhlédl se — už se stmívalo — a nakonec pozvání přijal. Na ro hožce si oklepal sníh z bot a vešel dovnitř. Uprostřed obývacího pokoje se zastavil. „Máte to tu hezký,“ řekl. „Dáš si kávu?“ „Ne, to je dobrý. Můžu si zapálit?“ „V bytě nekouříme, ale můžeme jít na dvorek. Taky bych si jednu dal.“ Otevřel jsem prosklené dveře a vyšli jsme ven. Timothy cestou šátral v kapse a snažil se najít cigarety. Nakonec vylovil zmuchlaný balíček Lucky Strikes, vytáhl jednu cigaretu a zapálil si ji. „Laura mi o tobě vyprávěla,“ řekl jsem. Zatvářil se rezignovaně. „To jsem čekal.“ „Řekla mi, že jste spolu chodili, a stěžovala si, že ji pronásleduješ. Vím, žes tu byl před pár dny, když jsem nebyl doma.“ „To není pravda,“ ohradil se ostražitě. Potahoval z cigarety tak náruživě, že ji na čtyři nebo pět potáhnutí skoro dokouřil. Měl nepřirozeně bílé ruce s dlouhými štíhlými prsty, které vypadaly jako z vosku. „A taky vím, že jste spolu byli v New Yorku,“ dodal jsem, ale Timothy zavrtěl hlavou. „To musí být nějakej omyl, v New Yorku jsme spolu nikdy nebyli. Vlastně jsem tam nebyl od léta. Pohádal jsem se s našima a teď se musím nějak protloukat sám. Byl jsem dva měsíce v Evropě.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225376
Když to říkal, díval se mi do očí a tón jeho hlasu byl tak neutrální, jako by říkal něco, co musí být každému jasné, jako třeba že Země je kulatá. Najednou na mě s naprostou jistotou dolehlo poznání, že Timothy mluví pravdu a že mi Laura lhala. Přepadla mě nevolnost a típl jsem cigaretu. „Měl bych už jít,“ řekl Timothy s pohledem upřeným do kuchyně. „Asi jo,“ řekl jsem a uvědomil jsem si, že se nedokážu snížit k tomu, abych z něj tahal informace, i když jsem byl v pokušení se o to pokusit. Doprovodil jsem ho ke dveřím. Na prahu se zastavil a povídá: „Vážně se omlouvám. Mám dojem, že jsem to podělal. Určitě je to všechno nedorozumění, který se nějak vysvětlí.“ Zalhal jsem, že si to myslím taky. Rozloučili jsme se a já za ním zavřel dveře. Šel jsem okamžitě na dvorek a v rychlém sledu vykouřil další dvě cigarety. Nevnímal jsem zimu a před očima se mi vynořoval stále stejný obraz: Lauřina tvář, když mi vykládala všechny ty lži. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na jeden z prvních večerů, kdy jsme se milovali. Seděli jsme pak na gauči a já jí prsty prohrabával vlasy v úžasu, jak jsou jemné. Teď ve mně vřel hněv a přemýšlel jsem, jak zjistit, kde bydlí ta Sára. Pak mě najednou napadlo, že Laura nejspíš jela k Wiederovi domů a že její návštěva u kamarádky byla jen další lež. Klíče od profesorova domu ale zůstaly ve sklenici. Těsně předtím, než zazvonil Timothy Sanders, jsem si je vzal a dal do kapsy. Z nějakého důvodu jsem teď byl skálopevně 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225376
přesvědčený, že Laura je u Wiedera, a že když se tam rozjedu, najdu je tam spolu. Že všechno, úplně všechno, byla jedna velká lež a že mě zneužili k nějakému účelu, na který jsem nedokázal přijít — nejspíš k nějakému zrůdnému, nenávistnému experimentu, který na mě Laura s tím svým slavným profesorem upekla. Možná mě zkoumali jako nějaké morče se zakrnělým mozkem a celou tu dobu se mi smáli. Možná ta věc s knihovnou byla taky jen léčka, aby mě tam vlákali. Najednou se mi to celé jevilo v úplně jiném světle. Musel jsem být úplně slepý, když jsem nepoznal, že všechno, co mi Wieder vykládá, jsou lži a že se je ani nesnaží vymyslet moc věrohodně. Šel jsem dovnitř a zavolal si taxíka. Pak jsem v sílící sněhové vánici vyrazil k profesorovu domu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225376