Na druhé straně ale musí učitel udržet tuto angažovanost v jistých mezích, aby si našel čas na kultivaci vlastní osobnosti, rozvíjení svých zájmů, vztahů, aby se stal zdravou a bohatou osobností.78 Úspěšný učitel musí být spokojený učitel. Své úspěšnosti musí dosahovat lehce, bez většího volního úsilí, aby zůstal psychicky zdravý. J. Průcha (2002a) totiž přináší některé až překvapivé závěry z výzkumů, které ukazují, že vysoká úspěšnost (angažovanost) některých učitelů může být doprovázena různými psychickými obtížemi. Úspěšní učitelé (na rozdíl od méně úspěšných) pociťují jakési „vnitřní napětí“, neboť mají obavy o svou úspěšnost, především proto, že považují docílenou úspěšnost zcela za výsledky svého mimořádného, obětavého úsilí při práci ve škole. Méně úspěšní učitelé se cítí bezstarostně, mají dobrou náladu, jejich pohoda vyplývá i z vnitřního přesvědčení, že pracují bez velkého vypětí. Úspěšní učitelé jsou dále také překvapivě často více náladoví, impulzivnější, neboť v důsledku stálé psychické zátěže se zvyšuje jejich nervozita, celková rozladěnost a stavy úzkostného očekávání, zda budou i nadále hodnoceni jako úspěšní. Zatímco méně úspěšní učitelé jsou vyrovnanější, nepociťují příliš úzkostné stavy, protože jsou vnitřně přesvědčeni, že na základě dosavadního hodnocení nebude na nich požadován vyšší kvalitní výsledek (Průcha, 2002a, s. 232). Výše uvedený výzkum nebyl proveden na reprezentativním vzorku učitelů. Jistě existují úspěšní učitelé, pro které popsané charakteristiky neplatí. Přesto nutno v této souvislosti upozornit na nebezpečí příliš vysoké angažovanosti některých učitelů, kteří redukují svůj život pouze na práci pro školu. Pokud totiž je toto úsilí navíc úzce spojené s tíživým pocitem odpovědnosti za úspěchy, ale i za neúspěchy žáků, může být skutečně zdraví škodlivé. Platí tedy, že ani učitel nemá být workoholikem ve své profesi. Položme si dále otázku: Existují některé osobnostní charakteristiky učitelů jako sociální skupiny, které jsou pro ně specifické a jimiž se liší od jiných profesních skupin? D. Johnson (in Langová, 1992) například uvádí, že učitelé mají větší potřebu pracovat s lidmi než s věcmi, předměty. Mají větší zájem o interpersonální vztahy a problematiku kultivace člověka jako lidské bytosti. Vykazují větší schopnost empatie a silný pocit zodpovědnosti za vývoj druhých lidí, zvláště mládeže. Vyznačují se výraznou sebekontrolou, trpělivostí a mají sklon k častému poučování. Zároveň jsou značně konzervativní a konformní, ctí konvence, respektují společenské normy. Jsou spíše submisivní povahy, a tak se snadno podvolují tlakům a požadavkům, jsou přístupní kompromisům. Což jsou vlastnosti, které potěší mnohé ředitele, neboť jim ulehčují řízení školy, ale samotné učitele příliš nešlechtí. Přílišná konformita učitelů patrně ještě doznívá z let před rokem 1989, kdy byl na učitele vytvářen velice silný ideologický tlak. V letech tzv. normalizace po roce 1970 byl učitel s nekonformními názory obvykle propuštěn. Tato vysoká konformita ale není v současné době příliš vhodným vzorem pro rozvoj individuality osobnosti žáků a skutečně také mnoho mladých nastupujících učitelů již tuto vlastnost nemá. 78
Jak bude dále ukázáno, také v našem zkoumání se (ve shodě s výzkumem Langové) potvrdilo, že žáci nepožadují na učiteli, aby se věnoval jen a jen svému předmětu. Naopak oceňují toho učitele, který projevuje zájem i o jiné oblasti, a tak má přehled o aktuálním dění např. ve sportu, moderní hudbě, multimédiích apod.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225341