denně přímo z Výstaviště, „mladým“. Vznikla myšlenka fik tivní „kradené“ vlnové frekvence 415 metrů a zrodila se i dvojice jejích moderátorů: tentýž den, kdy doktor Kolář oslovil Pavla, přizval ten svého souborového kolegu Karla Kyncla. Tak vznikli „ti dva“, rozhlasová dvojice, která na „kradené vlně“ připravovala a uváděla program od zahájení výstavy skoro sto dní, až do jejího ukončení počátkem července 1948. Spolu s pokusným televizním vysíláním, které zde bylo rovněž předváděno, se z přímých přenosů během pár dní stala hlavní sen zace výstavy. Stanice vysílala denně od devíti ráno do sedmi večer, většinou živě a improvizovaně, „mladě“, a zároveň před zraky obecenstva. „Je tu všechno jako na dlani,“ psali v mládežnickém časopise My 48. „Místnosti režie, hlasatelna, technická spolupráce mají celou jednu stěnu skleněnou, a tak návštěvník může sledovat práci celého rozhlasového kolektivu.“ Podle údajů v dobovém tisku prý stanici denně poslouchalo na půl milionu většinou mladých posluchačů,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225173