Průtrţ mračen jsme přečkali v baru při čokoládový zmrzlině. Zpáteční autobus nám ujel před nosem, uvaţovali jsme, ţe kus sejdem a další autobus stopnem, ale dobře ţe jsme nešli, nezastavil by nám jako jiným pěším. Při příchodu k autům jsem ze srandy ţdímal suchý triko, aby Čuňas měl radost, ţe jsme zmokli. Na parkovišti cvakaly podkovy koní, který tady pronajímali osmahlý Italové turistům. Přejeli jsme někam do zátoky Golfo di Millazo, abysme to zítra měli blízko do Messiny. Jestli jsme zakotvili přímo do Millaza, odkud se dá zajet lodí na Liparský ostrovy, nebo Sparadafora či Divieta jsem si nezaznamenal. Pobřeţí je tady stejně jednolitý osídlení, tak je to jedno. Večeři stihla Romana uvařit, neţ začlo pršet. Déšť byl vydatnej, dokola třískaly blesky. Na obzoru, kde se nacházej Liparský ostrovy byl vidět stoupající dým. Jestli to bylo ze sopky Stromboli nebo z bliţšího kráteru na ostrově Vulcano, to se nedalo posoudit. Rozloučení se Sicílií bylo stylový s Čuňasovým červeným šampusem. Opětný dohady rodiny Homolků z Meďoura, liboval jsem si, ţe jedu bez ţenský, samozřejmě kecám. Slyšel jsem Romanu, jak říká: „Já neřečuju, jsem hodná!“ Tak jsem jí řekl: „Tak já tě Frantovi přeberu.“ Odpověděla: „Já se nenechám!“ Ještě předtím se v Avii stavěla Čuňasovi na zadní: „Proč mi kladeš takový otázky?“ Holka má odvahu.
Hrdinka od Čuňasovy plotny 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225134
23. září Parkovali jsme na konci nábřeţí, v slunečním svitu okolní svinčík uklízel mladší metař. V šest ráno mě probudil chlap s tříkolkovým pekáčem, kterej obývá špeluňku v rohu, ţe tam nemůţe zajet. Nevěděl jsem, co chce, tloukl silně na kastli a pokřikoval. Myslel jsem, ţe je to nějakej pobuda, tak jsem na něj kašlal, poslal ho do prdele a znovu zalehnul. Pochopitelně měl místa na chodníku dost, aby projel. Po včerejší bouřce je zas obloha zářivě modrá. V Carefouru jsem koupil první prohraný kuře a předal ho výherci Skalákovi. Velkou radost však neprojevoval, protoţe jsem mu řekl: „Uvaříš ho ale ty a ne Šárka!“
Skalákova pracovní skříňka V přístavu v Messině, kde jsme čekali ve frontě na trajekt, vystoupil Čuňas z Avie a ta se za jeho zády pomalu rozjela a zastavila se o nepouţívaný stojan na kola na zadku Meďoura. Nic se nestalo, Avie i Meďour zůstaly celý. Trajekt se taky nepotopil, aspoň o tom nevím, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225134
protoţe jsem přejezdu messinský úţiny nevěnoval velkou pozornost. Očumoval jsem mladou Italku v širokým letním klobouku, která byla skutečnej kus. Nemusím snad vejrat furt jen na vlny. Bylo horko, tak jsme to šoupli k pláţi ve Scille. Při plavání se přede mnou objevila krásná meduza, velká pomalu jako talíř. Vypadala jako rosolovitej květ s fialovejma pestíkama. Opatrně jsem se jí dotknul, neţahala. Nadnášel jsem ji v ruce ke břehu, kde se slunila Šárka. „Koukej, co plave v moři!“ zvedl jsem tu nařasenou nádheru jí před oči. „Fujtalbl, to je hnusná potvora!“ ucukla nazpátek do písku. Zplihlej mléčnej rosol jsem vrátil do moře, kde znovu nabyl vznášející se krásu mořskýho tvora. Kuře se bude dělat aţ zejtra, musím ještě jedno přikoupit, Skalákovi je vařit jedno málo. Voda tady je fantasticky čistá. Tolik koupání v moři jsem ještě nikdy nezaţil. U prvního moře jsem byl na francouzský Rivieře v 69 roce, a abych ho proţil, strávil jsem sám na pobřeţí v horách l´Estaque u Marseille tři dny v jeskyni jako Robinson. Byl to záţitek: oslnivě bílý skály, modrý moře pod rozzářenou květnovou oblohou a v čírý zelenavý hloubce barevný hvězdice, sasanky, pichlavý mořský jeţci, neonový rybky. V sedmadvaceti poprvý ve světě! Dole na pláţi se pořád rozmachoval prutem starší rybář. „Koukej od něho něco pochytit,“ neodpustil si poznamenat Skalák. Já jsem mu byl málo, a kdyţ viděl Čuňase s Romanou jít za ruce po nábřeţí, řekl: „To je dvojka!“ Razili jsme po dálnici, v jednom tunelu nás přibrzdil „elektrikář“ na příčlích ţebříku, kterej tam vyměňoval buď ţárovku, nebo pojistky. Utábořili jsme se na pláţi v Pizzo: koupel při zapadajícím slunci. Stromboli za obzorem opět kouří. Pustil se agregát, klábosilo se při vínku a do teplý noci z reproduktoru v Meďouru vyřvávala svým „řezákem“ Janis Joplin. 24. září Znovu je slunečno, nasolil jsem se v moři, Ronalda ošukává malej chlupatej kámoš. Vzal jsem Šárčino kolo a rozjel se nahoru do města pro druhý kuře. Neduhova „Krásná řeznice z Telče“, tady z Pizzo, „se zlatejma chloupkama na břiše“ kuřata ve svým krámu nevedla. Musel jsem 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225134