uplatňovat stejný morální kodex, jako uplatňujeme, či se snažíme uplatňovat, v soukromém životě. Ale jeho náhled na svět je přesto vždycky nějak pokřivený. Například Revoluce manažerů mi připadala dobrým obrazem toho, co se ve skutečnosti děje v různých částech světa, to znamená nárůst počtu společností, které nejsou ani kapitalistické, ani socialistické a jsou organizovány víceméně po způsobu kastovního systému. Ale Burnham šel ještě dál a tvrdil, že právě proto, že toto se už děje, nic jiného se stát nemůže, a ten nový, pevný totalitní stát musí být silnější než chaotické demokracie. A právě proto, mimo jiné, mělo Německo vyhrát válku. Jenomže v té válce se Německo zhroutilo přinejmenším zčásti kvůli své totalitní struktuře. Demokratičtější a méně výkonná země by nebyla udělala takové politické a strategické chyby ani by nevzbudila takovou vlnu nenávisti po celém světě. Burnhamova kniha samozřejmě obsahuje víc než pouhý návrh na vytvoření amerického impéria a najde se v ní toho víc, s čím lze souhlasit. Myslím, že má povětšinou pravdu v tom, jak líčí metody práce komunistické propagandy a obtíže spojené s tím, jak jí čelit. Rozhodně má pravdu, když tvrdí, že jedním z nejdůležitějších současných problémů je najít způsob, jak promlouvat k Rusům bez vědomí jejich vůdců. Ale stěžejním tématem této knihy, jako téměř všeho, co Burnham píše, je moc. Ta Burnhama nepřestává fascinovat, ať už je pro ni, nebo proti ní, a vždycky mu připadá trochu významnější, než ve skutečnosti je. Nejdříve to bylo Německo, které mělo pohltit svět, pak Rusko, dnes možná Amerika. Když vyšla Revoluce manažerů, já jsem z ní například nabyl dojmu, že Burnhamovy sympatie leží naprosto na straně Německa a každopádně se bojí toho, aby Spojené státy nevyhodily zbytečně peníze tím, že by šly na pomoc Británii. Onen [98]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224983