pronesl až příliš hlasitě. Jako kdyby pohrabáčem prohrábl ohniště. Král zesinal. „Nemluv o něm! Ty nejmíň!“ vybuchl hněvivě. „I kdybych v srdci živil pomstu, kdo by se divil? Kdo měl stát vedle něho a štítem chránit jeho bok?“ Oči se mu zaleskly nepříčetným steskem a někde v duši rozdmýchala Cairillova slova zčernalé uhlíky staré křivdy. „Byl levák, to bývá nevýhoda v boji…!“ „Nevýhoda to je, když se bráníš,“ odsekl Cairill. „V útoku ti to pomáhá. Kdyby tvůj syn…“ „Můj syn Diarmait neměl vedle sebe toho, kdo k tomu byl povinován přísahou!“ zuřivě vykřikl král Gormond. „Kde jsi tehdy byl, Cairille UaCasheli? Celou tu dobu, téměř pět let jsem se vyhýbal setkání s tebou a doufal, že hořkost vyprchá…“ „Bitva byla prohraná už ve chvíli, kdy jsme vytáhli od Bílé pevnosti,“ nedal se Cairill. „Jeli jsme dobýt zpátky dědičnou zemi pro Briana Osraige… On měl být tím, kdo chrání svým štítem levý bok tvého syna. Navíc to byl boj nespravedlivý a proti Bohu!“ Gormond naletěl jako hlupák. Ani v nejmenším nečekal takovou past a vlezl do ní jako myš za kusem špeku. „Proč nespravedlivý?“ vyhrkl rozhorleně. „Vládce země Laighean zabral území klanu Osraige a přičlenil je ke své zemi! To je do nebe volající…“ Až teď se zarazil, ale už bylo pozdě. I lidé kolem pochopili Cairillovu lest a ozvalo se jednohlasné uchechtnutí. „Do nebe volající?“ ucedil Cairill nenávistně. „A jak tedy nazveš svoji zvůli, zvůli vládce, který zprvu, když bojoval o trůn, vrátil UíCashelům staré rodové sídlo, jež jim ukořistili bývalí králové, a posléze, když tvoje moc vzrostla, jsi nám je zase odňal a jako nádavek sis ke kořisti přidal ještě měděné doly na západ odtud?“ „Žiješ tady přece?“ ušklíbl se král. Prokletí přízračných hřebců /
Mostecky-prokleti hrebcu_tisk.indd 99
99 8. 7. 2016 22:17:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224820