že muž není nebezpečný, jen asi nemá kde spát. K nim domů ho však vzít nemohl, matka byla unavená, v předsíni ležela hora špinavého prádla a dřez přetékal neumytým nádobím. Tomáš by mohl muže nechat u nich vykoupat ve vaně, protože jako pionýr má povinnost pomáhat lidem v nouzi, avšak po koupeli by se muž jistě chtěl ještě oholit, ze skříně by potřeboval nějaké šaty po otci, a proto neřekl nic, ustoupil pár kroků od něho a přitiskl si mandolínu k hrudi. „Co tu vůbec děláte?“ zeptal se a nyní přejel přes struny trsátkem. Místo odpovědi bylo slyšet, jak se muž napil něčeho z lahve. „Co tu hledáte, když tu nebydlíte?“ zeptal se s odvahou. „Nevím,“ odpověděl muž. „Tak jděte pryč!“ „Nechceš?“ Tomáš cítil, jak mu muž vtisknul do ruky placatou láhev. Ruka s mandolínou klesla a Tomáš si pomalu sedl na zem. I když s tím mužem nic nechtěl mít, přesto si dal láhev ke rtům, protože z ní krásně voněl alkohol. „No tak,“ poplácal ho muž povzbudivě po noze. Po prvním napití se Tomášovi rozbušilo srdce a po těle se mu rozlilo tak příjemné teplo, že si opřel hlavu o zeď za sebou. Ten doušek alkoholu mu dal krásný pocit dospělosti. Před dvěma dny vešel do Arnoštova pokoje a podíval se do západní časopisu na jeho psacím stole, který měl od někoho vypůjčený. Na jedné barevné fotografii ležel u hořícího krbu hnědý dlouhosrstý pes s hlavou položenou mezi předními packami a dychtivě zíral na láhev západního alkoholu, stojící na zemi u nohou ženy na vysokých podpatcích. Tomáš se rozhodnul, že až se stane slavným hudebníkem, opatří si stejného psa, stejnou ženu a stejnou láhev alkoholu, jako jsou na té fotografii. Muž naproti se zasmál a láhev mu vytrhnul z ruky. „Proč se smějete?“ zeptal se Tomáš popuzeně.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224812