PŘ ÍB Ě H
D E L E GÁTA
97
měl jsem pocit, že když ten blboun zhebnul, měl bych mu trošku píchnout,“ odvětil. Redmond O’Hanlon, člen redakční rady literární revue Times Literary Supplement (TLS), mě také někdy v té době požádal o recenzi k jedné z Peterových knih. Odevzdal jsem posudek, v němž jsem se přímo rozplýval, byla to jedna z mých nejnadšenějších knižních recenzí, jakou jsem kdy napsal (počítaje v to i pár kousavých, jejichž styl byl, když o tom tak přemýšlím, inspirován samotným Medawarem).13 Mou jedinou nepatrně negativní větou byl názor, který jsem uvedl jen proto, abych ho vzápětí odsoudil: „Někteří Medawara označují za ‚neřízenou střelu‘. Proti tomuto nařčení se ovšem musím energicky ohradit…“ Článek jsem nedostal vůbec ke korektuře. Číslo vyšlo a já se zděsil, protože jsem zjistil, že veškerou mou nanejvýš vřelou chválu vyškrtli a recenzi otiskli pod názvem „Shots from a loose cannon“ (Neřízená střela v akci). Celý bez sebe vzteky jsem uháněl do Redmondovy oxfordské kanceláře nad proslulým obchodem s oděvy s názvem Annabelinda, který patřil jeho ženě Belindě. Obklopen něčím, co vypadalo jako ohromná sbírka vycpaných plazů, seschlých opičích rukou, fetišistických předmětů a dalších bizarních památek z cest, vyslechl Redmond v tichosti mou sáhodlouhou řečnickou tirádu a pak beze slova opustil místnost. Když se vrátil, držel v ruce předmět a s vážnou tváří mi ho opět beze slova podával. Byla to dvouhlavňová brokovnice. Nikdy se nedozvím, jestli byla nabitá (Redmond má tak excentrický smysl pro dobrodružství, že možné by to bylo), na každý pád mě to gesto paradoxně odzbrojilo. Myslím, že na Redmondovu hlavu ta podlá redakční práce ve skutečnosti nepadala, a když jsem o té historce napsal Peterovi, postavil se k tomu s nadhledem. Asi o deset let později, už ke konci Peterova života, mě Jean pozvala na jednu z večeří, které měli ve zvyku s Peterem pořádat ve svém domě v Hampsteadu na severu Londýna. Peterův fyzický stav se od našeho setkání v Německu zhoršil, ale myslelo mu to pořád stejně skvěle a Jean zvala každý týden dva nebo tři hosty, aby ho zabavili. My, kteří jsme Petera osobně příliš neznali, jsme
David Lodge, Svět je malý, Odeon, Praha 1988, přel. A. Přidal. Pozn. překl.
13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224800