bezproblémovou existenci farmáře, není nutné tedy nižší zisk považovat přímo za nevýhodu. KPZ je ale rozhodně více časově náročné a z hlediska výnosů méně efektivní než konvenční zemědělství využívající mechanizaci a chemizaci produkce. Suchá (2014) zmiňuje jako další nevýhodu také problémy se sháněním vhodného pozemku (platí zejména pro podílový systém KPZ). Posledním problémem je otázka zajištění dostatečně erudovaného iniciátora a organizátora, který bude ochoten věnovat do společného projektu svůj čas a energii, za které ne vždy může očekávat adekvátní odměnu (Pařízková 2013).
6.5 KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ČESKU OČIMA EKOLOGICKÝCH ZEMĚDĚLCŮ V posledních letech můžeme pozorovat dynamický rozvoj počtu projektů KPZ a jejich členů, který příznivě narůstá (jenom mezi lety 2012 a 2014 se počet projektů v Česku více než zdvojnásobil). Z organizačního hlediska je většina projektů producentského typu a propojuje drobné, ekologicky hospodařící zemědělce se skupinami členů – spotřebitelů. Skupiny spotřebitelů byly zformovány většinou na základě aktivit nevládních organizací6 ve větších městech, potraviny odebírají od hospodářů z okolí. Tyto skupiny se podílejí na distribuci potravin, prostředky na produkci poskytují farmáři hromadně předem. Vedle uvedeného rozšířenějšího typu organizace se úspěšně rozvíjí také několik projektů založených na silnější participaci „spotřebitelů“, kteří se na bázi komunitně laděných projektů podílejí na produkci na společně vlastněné půdě. Kromě samotného pěstování potravin se tyto projekty snaží rozvíjet společenský život v místě a jeho okolí (například prostřednictvím drobných festivalů a setkávání) nebo rekultivovat dříve zanedbané a nevyužívané prostředí. Vytvořit skupinu odběratelů zapojených do KPZ může být snazší v případech již jinak fungujících organizovaných skupin, jako například univerzitních studentů nebo zaměstnanců veřejných institucí nebo soukromých společností, dokladem toho může být založení takových skupin v nedávné době v Brně, iniciované ekologickým institutem Veronica (Pařízková 2013). Z hlediska geografické distribuce projektů KPZ na území Česka je patrné, že většina členů na straně spotřebitelů jsou obyvatelé větších měst. V Česku je totiž ve srovnání se západoevropskými zeměmi stále hojně praktikováno samozásobitelství (Jehlička a Smith 2011) – řada obyvatel venkova i menších městských sídel tedy disponuje zdrojem některých kvalitních potravin 6 Můžeme zmínit organizaci PRO-BIO LIGA, jejíž aktivity vyústily k založení prvního systému KPZ v Praze, nebo ekologický institut Veronica, podílející se na aktivitách v Brně a okolí. Šíření ideálů KPZ v Česku také aktivně zvnější podporuje mezinárodní organizace hnutí KPZ Urgenci, jejíž členové do Česka několikrát zavítali na organizovaná informační setkání se zájemci z řad farmářů i spotřebitelů (Frélichová 2013)
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224670