bezproblémovou existenci farmáře, není nutné tedy nižší zisk považovat přímo za nevýhodu. KPZ je ale rozhodně více časově náročné a z hlediska výnosů méně efektivní než konvenční zemědělství využívající mechanizaci a chemizaci produkce. Suchá (2014) zmiňuje jako další nevýhodu také problémy se sháněním vhodného pozemku (platí zejména pro podílový systém KPZ). Posledním problémem je otázka zajištění dostatečně erudovaného iniciátora a organizátora, který bude ochoten věnovat do společného projektu svůj čas a energii, za které ne vždy může očekávat adekvátní odměnu (Pařízková 2013).
6.5 KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V ČESKU OČIMA EKOLOGICKÝCH ZEMĚDĚLCŮ V posledních letech můžeme pozorovat dynamický rozvoj počtu projektů KPZ a jejich členů, který příznivě narůstá (jenom mezi lety 2012 a 2014 se počet projektů v Česku více než zdvojnásobil). Z organizačního hlediska je většina projektů producentského typu a propojuje drobné, ekologicky hospodařící zemědělce se skupinami členů – spotřebitelů. Skupiny spotřebitelů byly zformovány většinou na základě aktivit nevládních organizací6 ve větších městech, potraviny odebírají od hospodářů z okolí. Tyto skupiny se podílejí na distribuci potravin, prostředky na produkci poskytují farmáři hromadně předem. Vedle uvedeného rozšířenějšího typu organizace se úspěšně rozvíjí také několik projektů založených na silnější participaci „spotřebitelů“, kteří se na bázi komunitně laděných projektů podílejí na produkci na společně vlastněné půdě. Kromě samotného pěstování potravin se tyto projekty snaží rozvíjet společenský život v místě a jeho okolí (například prostřednictvím drobných festivalů a setkávání) nebo rekultivovat dříve zanedbané a nevyužívané prostředí. Vytvořit skupinu odběratelů zapojených do KPZ může být snazší v případech již jinak fungujících organizovaných skupin, jako například univerzitních studentů nebo zaměstnanců veřejných institucí nebo soukromých společností, dokladem toho může být založení takových skupin v nedávné době v Brně, iniciované ekologickým institutem Veronica (Pařízková 2013). Z hlediska geografické distribuce projektů KPZ na území Česka je patrné, že většina členů na straně spotřebitelů jsou obyvatelé větších měst. V Česku je totiž ve srovnání se západoevropskými zeměmi stále hojně praktikováno samozásobitelství (Jehlička a Smith 2011) – řada obyvatel venkova i menších městských sídel tedy disponuje zdrojem některých kvalitních potravin 6 Můžeme zmínit organizaci PRO-BIO LIGA, jejíž aktivity vyústily k založení prvního systému KPZ v Praze, nebo ekologický institut Veronica, podílející se na aktivitách v Brně a okolí. Šíření ideálů KPZ v Česku také aktivně zvnější podporuje mezinárodní organizace hnutí KPZ Urgenci, jejíž členové do Česka několikrát zavítali na organizovaná informační setkání se zájemci z řad farmářů i spotřebitelů (Frélichová 2013)
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224670
z vlastní zahrady a nemusí tak cítit nutnost hledání jiné alternativní cesty ke kvalitním potravinám. Projekty KPZ nabízejí přínosnou formu odbytu pro drobné farmáře, a to jak vedle konvenční distribuce, která je často cenově nevýhodná, tak i ostatních forem APS (třeba farmářských trhů, kde zemědělec často stráví delší dobu prodejem nebo platí nájemné za stánek). V následující části bude představen výzkum fungování systémů KPZ v českých podmínkách realizovaný v rámci bakalářského projektu v roce 2013 (Strnadel 2013). Výzkum byl zaměřen na zemědělce zapojené do těchto systémů, kteří hospodaří v režimu ekologického zemědělství, pro které je tato činnost hlavním zdrojem příjmu a kteří hospodaří na půdě ve svém vlastnictví. Uvedený charakter producentů potravin není pro KPZ pravidlem – existují například projekty iniciované z řad spotřebitelů fungující na komunitní bázi7. Pro potřeby výzkumu byli nicméně vybráni tradičně hospodařící zemědělci z venkovských oblastí, kdy nás zajímalo, jak může přispět participace v projektech KPZ k podpoře drobných, rodinných a udržitelně hospodařících zemědělců v těchto regionech. Cílem výzkumu bylo stanovení základní charakteristiky zapojených zemědělců a zkoumaných projektů KPZ a zjištění, jakých přínosů je tato forma potravinové sítě zdrojem pro samotné zemědělce. Tedy hledat odpovědi na otázky typu: Jak vnímají KPZ samotní zemědělci? Jaké jsou jejich společné rysy? Jaké vidí přínosy KPZ ve srovnání s konvenčními způsoby distribuce i ve srovnání s ostatními formami alternativních potravinových sítí?
METODOLOGIE VÝZKUMU Pro potřeby výzkumu bylo využito metod kvalitativního výzkumu, který byl zvolen s ohledem na malý počet zapojených aktérů, novost a dosavadní nedostatečnou probádanost fenoménu KPZ v Česku, jakož i neexistenci dat umožňujících provést kvantitativní výzkum. Kvalitativní výzkum pomáhá při počáteční exploraci zkoumaného fenoménu (Hendl 2005). Výzkum byl realizován metodou strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami. Zároveň byly rozhovory doplňovány spontánními otázkami v případě, že respondent zmínil některá zajímavá fakta vztahující se k tématu. Pro potřeby výzkumu byly provedeny tři rozhovory s vybranými zemědělci. Tito byli vybráni na základě seznamu projektů KPZ v Česku, který je uveřejněný na webu www.kpzinfo.cz. Při výběru respondentů bylo dbáno na to, aby byli zapojeni do rozdílných projektů v různých částech Česka, což mělo za účel zajistit větší variabilitu respondentů a nabytých zkušeností. Vybraní farmáři 7 Příkladem této formy KPZ v Česku může být projekt zvaný KomPot, tento projekt funguje na větším zapojení členů – spotřebitelů; z hlediska obecné typologie lze tento typ projektu označit jako komunitou řízený (podílový) typ.
6. KOMUNITOU PODPOROVANÉ ZEMĚDĚLSTVÍ – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224670
hospodaří v různých oblastech Česka: v Budyni nad Ohří (okr. Roudnice nad Labem), Holubí Zhoři (okr. Žďár nad Sázavou) a Pustějově (okr. Nový Jičín). Odběrná místa, kde si spotřebitelé vyzvedávají potraviny od zemědělců, byla v následujících městech (ve stejném pořadí): Praha, Brno, v posledním případě je to více měst – Kopřivnice, Nový Jičín a Rožnov pod Radhoštěm (viz tabulka 6.1). Ve všech případech je tak dojezdová vzdálenost farmy od odběrných míst do 60 km. Tabulka 6.1: Charakteristika producentů komunitou podporovaného zemědělství zahrnutého do výzkumu Farma
A
B
C
Lokalita
Budyně nad Ohří
Pustějov
Holubí Zhoř
Velikost farmy
80 ha
12 ha
22 ha
Odběrné místo
Praha
Kopřivnice Nový jičín Rožnov pod Radhoštěm Pustějov
Brno
Přbližná průměrná vzdálenost*
55 km
20 km
45 km
Přibližný počet členů**
50
40–50
25
KPZ od roku
2009
2012
2012
* přibližná vzdálenost nejkratšího spojení po silnici ** odhad na základě informací z rozhovorů a dostupných zdrojů; k roku 2013
Vybraní zemědělci byli nejprve telefonicky kontaktováni a v domluveném termínu navštíveni na jejich farmě. Tento postup se osvědčil jako přínosný, jelikož umožnil provést na farmě pozorování a přesvědčit se tak například o variabilitě pěstovaných plodin i chovaných zvířat. Všichni zvolení respondenti souhlasili s provedením rozhovoru. Rozhovor byl zaznamenán na nahrávací zařízení. Ze záznamu byly pořízeny transkripty rozhovorů, jež byly následně analyzovány. Délka rozhovoru se pohybovala přibližně v rozmezí 30 až 60 minut a byly pořízeny v červenci a srpnu roku 2013. Na základě provedených rozhovorů, které byly následně analyzovány a vzájemně porovnávány, bylo možno stanovit tematické okruhy, ve kterých můžeme popsat vliv a dopady zapojení do projektů KPZ na zemědělce i potenciální přínosy a úskalí, spojené s takovou formou distribuce. Tato fakta a zjištění vyplývající z provedeného výzkumu budou uvedena v následujících odstavcích.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224670