na kusy a více či méně s nimi zakryje vytlučená okna. Kabina je kvůli tomu velmi tmavá. Zapaluje uvnitř svíce, aby ji zahřál. Když se jednoho rána probudí, krajina je pokrytá sněhem. Teprve odpoledne roztaje do té míry, že se odváží pokračovat v cestě. Bez předního skla je mu při jízdě taková zima, že musí zpomalit. Ve dne chvílemi přiznává krajině formální krásu. Ta často nemá ani tak co dělat s geografií, jako spíše s počasím a hrou světla. Nebloudí tolik, jako bloudil jižněji, protože je tu méně vesnic a méně silnic, ale silnice jsou tu příšerná rozježděná koryta zřízená kdysi dávno jakousi iniciativní vládou a od té doby všemi následujícími vládami opomíjená. Ve skutečnosti jako by celý kraj žil v jakési administrativní amnézii. A přece byly v Portugalských velehorách vystavěny kostely jako všude jinde v této zemi. Geografie se dožaduje historie. Studuje mapu a objevuje pět vesnic, São Julião de Palácios, Santalha, Mofreita, Guadramil a Espinhosela. Pokud se výsledky jeho výzkumu potvrdí – a to musí, musí –, v jedné z těchto vesnic najde výtvor zmučeného otce Ulissese, vyplavený sem z rozmaru historie. Nejdříve zamíří do vesnice São Julião de Palácios. Dřevěný krucifix ve zdejším kostele je obyčejný a nezajímavý. Totéž se týká ústředního bodu kostela v Guadramilu. A na cestě do Espinhosely se to stane. Probudí se do pronikavého rozbřesku. Vzduch je jasný, bez zápachu, suchý, beze stopy bujnosti vzduchu portugalského pobřeží. Když kráčí po krajnici silnice, štěrk křupe vyprahlou křehkostí. Vyleká ho křik ptáka. Vzhlédne. V tomtéž okamžiku sokol z výšky narazí do holubice. Třepot ve vzduchu, sprška uvolněného peří, potom sokol hladkým obloukem s holubicí rozdrcenou ve spárech pokračuje v kontrolovaném letu. Mává křídly a nabírá výšku. Tomás ho sleduje, jak mizí v dálce. Zhruba o hodinu později jede po silnici otevřené a rovné jako krajina kolem. A právě tehdy se nad přední částí automobilu objeví
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224664