21. STO L E T Í – V Ě K BEZ VZP OURY MLÁDÍ?
Stojíte-li na pokraji dospělosti, instinktivně toužíte stát se členem nějaké skupiny. Lidé starší než vy se také předhánějí v nabízení možností, z nichž žádná vás neoslovuje. Co s tím? Někdo se smíří s tím, že řešení pro něj prostě neexistuje, ale to není zcela typický případ. Častěji si mladí vytvoří skupinu sami pro sebe. Přirozeným nepřítelem jsou ti, kteří do skupiny nemohou patřit: dospělí. Agresivita, kterou evoluce vytvořila pro boj s konkurenčními tlupami, se tak obrací proti světu dospělých. Dospělé nelze zničit, na to jich je příliš mnoho, vládnou velkou mocí a pouhý pokus o něco takového by krutě potrestali. Zbavit se jich tedy nejde, tak co s nimi? Provokovat! Na nudných betonových zdech se tak objevují graffiti, mládež chodí ve výstředním oblečení, poslouchá hlučnou hudbu a svou mluvou dokáže během pár sekund naprosto rozhodit úzkoprsejšího jedince. Vandalismus je stěží odstranitelným plodem demokracie. Názorová pluralita, bez níž by demokracie nefungovala, je úžasným společenským vynálezem, ale dospívající se kvůli ní ocitají ve zmatku. Jistě by bylo hezké přesměrovat energii, která vede k vandalským činům, tak aby byla prospěšná. Obávám se ale, že to není možné, přinejmenším pokud si chceme zachovat pluralitu veřejně vyslovovaných názorů. Nacisté dokázali ve třicátých letech minulého století soustředit mladistvou agresivitu směrem, který považovali za prospěšný pro společnost: mládež organizovaná v Hitlerjugend se rozmarného vandalství nedopouštěla, o to nelítostněji ale zacházela s těmi, kdo byli označeni za „nepřátele“. Smiřme se tedy s vandalismem puberťáků, neboť tato náhodná, neorganizovaná a dočasná agresivita je tím nejmenším z možných zel. Sotvakdy zuřily mezigenerační konflikty drsněji než ve 20. století. Jednu z příčin již známe: pluralitní společnost 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224485