„Myslela jsem, že platíš i náš oběd.“ „Jasně. Tohle byl jen řečnický obrat.“ Přemek jí dal ruku přes ramena. „Co blbneš?“ setřásla ho. „Proč se pořád čertíš? Není vám s námi fajn?“ „Jo, jasně, ale už musím domů. Zítra je taky den.“ „Koho zajímá zítřek?“ zafilozofoval. Maruš se zvedla. Zuzka hned vzápětí. „Mějte se a moc se neopijte,“ loučila se Maruš. Tonda se přitočil k Zuzce: „Přijď o půlnoci ke kostelu.“ Nevěřícně vykulila oči a otevřela pusu. „Myslím to vážně. Líbíš se mi.“ Zrudla a nepatrně přikývla.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224343