Svůdný jasmín Vždyť já jsem na veřejnosti jedla maximálně v těch několika málo hotelích, v nichž jsme přespali během naší letní cesty po Severní Karolíně. Nervózně se ohlédnu po Danielovi, ten mi povzbudivě stiskne dlaň. „Nemáš se čeho bát. Jsi dokonalá.” šeptně mi do ucha a vchází dovnitř, aby mi podržel dveře. „Dobrý večer, madame. Pane.” vítá nás zdvořile muž v černém smokingu. „ Odložte si, prosím.” Překvapeně se ohlédnu, když ucítím, jak mi Daniel stahuje z ramen těžký kabát a podává ho pikolíkovi. „ Následujte mě, prosím.” řekne zase ten ve smokingu a vede nás chodbou pryč od místa, kde vytuším jídelnu. Zmateně se ohlédnu po Danielovi, ten jen přikývne a tak poslušně následuju zdvořilého polo plešatého tučňáka s knírkem. Míjíme dvoje dveře, u třetích se zastaví, otevře a gestem naznačí, že mám vstoupit. Váhavě poslouchám. Vstupuju do zšeřelé místnosti, v jejímž středu se nachází jediný kulatý stůl se dvěma židlemi a z neviditelných reprobeden se ozývá tlumený šanson Gilberta Becauda C'est en Septembre. Takže soukromý salonek, pomyslím si maličko zklamaně, když si uvědomím, že jsem se fintila tak trochu zbytečně. Tučňák nás následuje do místnosti, usazuje ke stolu a zapaluje svíčku uprostřed umně prostřeného stolu zdobeného žlutými květy orchidejí. „Pane?” upře tázavý pohled na Daniela. „Můžete nosit na stůl, Jasone.” pobídne ho a věnuje mi zkoumavý pohled. „My si nebudeme vybírat?” ptám se zmateně a vyděšeně pozoruju množství příborů a sklenic před sebou. „ Už máme objednáno.” odtuší líně a dál mě sleduje. Začíná mi to lézt trochu na nervy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224331