98
Jindřich Malšínský
jsem prodělal zdravotnický kurs u Dr Biebla. Už jméno zmí něného doktora vyvolalo úsměv na zarostlé velitelově tváři a posléze pravil, že jsem povýšen do hodnosti frajtra a budu mít na starosti všechny zbylé zdravotníky, kteří neprošli ta kovým školením jako já. Na povel odchod jsem je s plnou polní odvedl do lazare tu. Byl to obrovský stan s mnoha lůžky rozdělený na části s vojáky s lehčím, středním a těžkým zraněním. V prostoru pobíhalo několik milosrdných sester a doktorů v bílých pláš tích potřísněných krví. Vojensky jsem se zahlásil u jednoho kolemjdoucího mladšího lékaře, který mně řekl, abych pře stal s tím šaškováním a poslal mě ke štábnímu lékaři. Tomu jsem zase musel zopakovat, že jsem proškolen jako zdravot ník u samotného Dr. Biebla, a to stačilo k tomu, abych získal jeho plnou důvěru. Seznámil mě s povinnostmi, které spočí valy v tom, že ostatní taky zdravotníci přinášeli do lazaretu na nosítkách zraněné a já je při příjmu třídil do jednotlivých skupin. Dalším úkolem bylo kontrolovat, zda sběrači mrtvol nezařadili k pohřbení někoho, kdo projevuje známky života. Měl jsem velkou odpovědnost, neboť raněných i mrtvých vo jáků bylo nepočítaně. Rozhodně to bylo lepší než u marškumpačky. Mezi dokto ry byl jeden Čech z Budějovic, se kterým jsem si dobře rozu měl. Jeho rod pocházel z Lásenice, vesnice nedaleko našeho města, kam jezdíval o vakacích k prarodičům a v potu tváře pomáhal na poli. Lazaret se po určité době přestěhoval na jih za naší marškumpačkou. Bylo to větší liduprázdné město s poloroz bořenými domy a spoustou raněných, kteří byli ubytováni v budově školy. Jeden raněný nám vyprávěl, že zde došlo na obou stranách k zásadní změně. Bitva v zákopech byl boj muže proti muži a získané území
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224296