5. ZÁKONODÁRCE
Bohu kritizovat jeho soudní výroky, činy, pokyny a rozhodnutí, jakož i zásluhy toho, jehož král zvolí a pro něhož se rozhodne.“6 Pěstní právo bylo zvláštním problémem. „I. 9: O zákazu svárů. Týž [císař Fridrich]. Hrabě, baron, rytíř a kdokoli jiný, kdo otevřeně zahájí v království svár, má být při zabavení všech svých statků odsouzen k smrti. Kdo ale sáhne k vynuceným opatřením nebo odplatě, bude potrestán zabavením poloviny všech statků. I. 10: O zákazu nošení zbraní. Týž. Potřebný účel našeho záměru nesměřuje takovou měrou k potrestání spáchaných zločinů jako k odstranění příležitostí a důvodů jejich páchání. Protože nošení zakázaných zbraní se stává příčinou jak tělesného zraňování, tak samotného vraždění, zakazujeme ze správné úvahy, že je lepší včas předcházet než později trestat, současným zákonem všem věrným našeho království, aby se nikdo neopovažoval mít u sebe ostré a zakázané zbraně, to znamená špičatou dýku, meče, kopí, brnění, štíty, kroužkové košile, železné kyje a všechny ostatní zbraně, které byly zhotoveny více k poškozování než z jiného povoleného důvodu.“7 Jak ženy, které složily slib, tak ty, které se ve světě věnovaly nejstaršímu řemeslu, požívaly zvláštní císařské ochrany. „I. 20: O únosu a znásilňování řeholnic. Král Roger. Jestliže se někdo odváží únosu Bohu zasvěcených nebo ještě závojem neoděných panen, bude odsouzen k smrti, i když jednal s úmyslem vstoupit do manželství. I. 21: O znásilňování nevěstek. Král Vilém. Všichni žezlu naší vlády poddaní mají být vedeni v přízni našeho majestátu a jeden prostřednictvím druhého, muži jako ženy, si užívat lesk míru, aniž by se museli bránit proti mocnějším, rovnocenným nebo menším a obávat se, že jim jakýmkoli způsobem hrozí násilí. V důsledku toho by se měly i nešťastné ženy, které vydělávají své peníze v ostudném řemeslu smilstva, těšit naší blahovolnosti v radostném pocitu, že je nikdo nesmí nutit, aby uspokojovaly jeho žádostivost proti své vůli. Kdo bude jednat proti tomuto obecnému předpisu, bude, když se dozná a bude předveden, potrestán popravením.“ Také těm, kdo unesli pannu, nevěstu nebo vdovu, jak zákon dále uvádí, hrozil trest smrti.8 Jiné věci byly posuzovány shovívavěji. Některé zákony se týkaly elementárních všedních otázek, jako například ty o udržování čerstvého vzduchu. Len a konopí se od té doby nesměly zpracovávat ve vodních tocích, které protékaly poblíž sídlišť. Zdechliny jako odpadní produkt při výrobě kůží nesměly být jen tak pohozeny někde v krajině a pohřební místa mrtvých, kteří nebyli pochováni v rakvích, měla být nejméně jeden metr hluboká. Prohřešky proti těmto zákonům nestály člověka hned hlavu nebo nos, ale jeden augustal, který musel zaplatit dvoru. O tom, že všechny tyto hnilobné procesy způsobují nesnesitelný zápach, se císař osobně přesvědčil, jak nechal zvlášť zaznamenat. Ale novost se kromě císařského zkoumání problémů projevuje i v tom, že podobné věci byly vůbec upravovány císařským zákoníkem. Životní prostředí se stalo právní a politickou veličinou. A dokonce ještě víc. Když se Peter Sloterdijk vydal „v Evropě 101
Rader_Fridrich_II_vnitrek.indd 101
8.11.2016, 18:13:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224292