98
Začínat znovu od píky
nemilosrdnému pohledu světa jednoduše tím, že se náhodně objevovali na kampusech britských vysokých škol. Platilo se vstupné – jednak měl peníze stále ještě uzamčené v beatlesovském pekle a jednak se Paulovi také líbila romantika začínající kapely. Pragmaticky přitvrdil zvuk tím, že přibral irského kytaristu Henryho McCullougha, bluesového hráče respektovaného z doby angažmá v Grease Band Joea Cockera: Měli jsme kapelu a v hlavě se nám zrodil plán na turné po univerzitách. Nechtěl jsem mít okázalou superskupinu, chtěl jsem to jen celé zkusit nanovo v naději, že se naučím pár nových věcí, místo abych opakoval Beatles. Ti byli zřejmě úspěšní tak, jak se to už málokomu na světě podaří. Měli jsme teorii, že když se člověk vydá mezi lidi a pohlédne na všechno znovu, podaří se mu třeba získat nová vodítka. Takže jsme opravdu vyrazili v dodávce po dálnici M1 a dojeli do Ashby-de-la-Zouch [v hrabství Leicestershire], protože se nám líbil ten název. Skvělý! Odbočit. Ale tam nebyl koncert, byla to jen malá vesnice. Vlastně jenom ukazatel. Jeli jsme dál, až jsme dorazili na Nottingham University, a teprve tady se nám rozsvítilo: „No jo, budeme jezdit po univerzitách.“ Žádný jiný koncerty jsme nedělali. Tam byli zaujatí posluchači. Tam byli lidi. Vzpomínám si, jak jsem si říkal, že jedna dobrá věc z toho může vzniknout, až budeme v budoucnu potkávat lidi, kteří budou říkat: „Studoval jsem tam, když jste přijeli.“ Byli to lidi, z nichž mohlo něco být, a my se teď mezi ně vetřeme. Poselstvím toho turné byla skladba „Give Ireland Back to the Irish“, takže lidi dopředu věděli, že jsme trochu političtí. Až se z nich stanou velcí šéfové v BBC nebo v podobných institucích, budou moct říct: „Tenkrát jsem byl u toho.“ Pro nás to jen znamenalo získat koncertní zkušenost. Jednoduše jsme na ta místa neohlášeně přijížděli a bylo to šílený. Až si někdy uděláme pět hodin času, budu ti o tom vyprávět. Je to hotová sága. Vzpomínám si, že jsem to povídal Johnu Schlesingerovi [filmovému režisérovi] a on řekl: „To je škoda, že jsem u toho nebyl, strašně rád bych to nafilmoval.“ Hnali jste ten lehkovážný přístup do extrému, ne? To jste si ani neobjednávali hotely? (McCartney tehdy pochopitelně neměl ani manažera.) Ani koncerty ani hotely ani nic jinýho. Viděno zpětně, vlastně ani já nevěřím, že jsme něco takovýho dělali. V dodávce jsme měli kapelu, psy, děti, bylo to šílenství. Ale bavili jsme se a opravdu jsme se naučili nový věci. Bylo to skutečně, jako bych nikdy nehrál s Beatles, nemohl jsem si tou bývalou slávou vypomáhat jako nějakou berličkou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224229
Začínat znovu od píky
99
Přijížděli jsme na ty univerzity a samozřejmě patří k zákonům schválnosti, že na spoustě z nich právě bylo zkouškový období. Nevolali jsme tam předem a neptali jsme se, jestli na nás budou připravení. Ale pár míst jsme našli. Nottingham, Lancaster, Newcastle University, Salford. Když jsme našli místo na hraní, bylo to v pohodě. Studenti si to užívali. Měli jsme jenom jedenáct písniček, což nevydalo ani na celou hodinu. Takže jsme hráli dlouhé verze a opakovali je. A jednoduše jsme lhali. Museli jsme zopakovat „Lucille“: „Na žádost jednoho studenta z prvního ročníku přírodovědy…“ Prostě jsme si vymýšleli. Odjížděli jsme s pytlíky drobných, což mi připomínalo Petera Sellerse ve filmu O Palečkovi: „Jeden mně a jeden tobě…“ Počítali jsme je po koncertě v dodávce. Vzpomínám si, jak jsi říkal, že jsi po dlouhou dobu s penězi vůbec nepřišel fyzicky do styku. Jo, byly to samý šeky a účty a podobný věci, bankovní výpisy. A najednou to bylo tady, nějak jsme museli vyměnit všechny ty půlkoruny. Nebo padesátníky? No jo, musely to být už padesátipence, ale pocitově to byly půlkoruny. [Británie přešla na novou desítkovou měnu rok předtím.] Dobrá zkušenost, která nás jako kapelu sbližovala, když jsme si museli projít vším tím strádáním, jak to u mladých kapel bývá. Semklo nás to.
©
Po dobrodružstvích v akademickém světě začali Wings pracovat na pro myšlenějším albu. Red Rose Speedway se zčásti vrátilo k vyváženosti a důslednosti, jaké se od Paula očekávaly. Jeho singly z oné doby se ale obtížně zařazují: hravě krotká „Mary Had a Little Lamb“ jako by byla pohotovou odvetou na zákaz BBC vysílat „Give Ireland Back to the Irish“. Singl s dvěma A stranami „C Moon“ a „Hi Hi Hi“ spojoval popěvek o mladé lásce v rytmu reggae s hrdelní rockovou vypalovačkou, jejíž sexuální podtext si vysloužil další zákaz od BBC. V oněch nevyzpytatelných časech znělo Red Rose Speedway přímočaře, především jeho nejúspěšnější skladba „My Love“ – klasická McCartneyho balada, jejíž bezprostřední naléhavost povzneslo dále k výšinám srdce rvoucí kytarové sólo Henryho McCullougha. Navzdory zařazení několika skladeb, které zůstaly z alba Ram, znamenala deska Paulův návrat k dobrým obchodním odhadům. Během nahrávání alba souhlasil s napsáním ústřední melodie „Live and Let Die“ do nové bondovky, z níž se v následujících desetiletích stalo spolehlivé koncertní číslo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224229
100
Začínat znovu od píky
Skupina také začala jezdit na rozumnější turné. Po šňůře Wings Over Europe v roce 1972 následoval v dalším roce výlet po větších britských koncertních sálech, což zpečetilo Paulův návrat k všeobecnému přijetí většinovým obecenstvem. V květnu 1973 jsem viděl svůj vůbec první koncert Paula McCartneyho v tomtéž liverpoolském divadle Empire, kde Beatles o osm let dřív odehráli svůj poslední koncert ve svém rodném městě. Emocionální náboj tohoto návratu – do města, k obecenstvu a bezpochyby též do srdce Paula McCartneyho – byl mimořádný. Takže všechno v pohodě? Wings bezesporu nastoupili cestu na výsluní. Od té chvíle to už měla být plavba v poklidných vodách. Jenže nebyla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224229