98
Začínat znovu od píky
nemilosrdnému pohledu světa jednoduše tím, že se náhodně objevovali na kampusech britských vysokých škol. Platilo se vstupné – jednak měl peníze stále ještě uzamčené v beatlesovském pekle a jednak se Paulovi také líbila romantika začínající kapely. Pragmaticky přitvrdil zvuk tím, že přibral irského kytaristu Henryho McCullougha, bluesového hráče respektovaného z doby angažmá v Grease Band Joea Cockera: Měli jsme kapelu a v hlavě se nám zrodil plán na turné po univerzitách. Nechtěl jsem mít okázalou superskupinu, chtěl jsem to jen celé zkusit nanovo v naději, že se naučím pár nových věcí, místo abych opakoval Beatles. Ti byli zřejmě úspěšní tak, jak se to už málokomu na světě podaří. Měli jsme teorii, že když se člověk vydá mezi lidi a pohlédne na všechno znovu, podaří se mu třeba získat nová vodítka. Takže jsme opravdu vyrazili v dodávce po dálnici M1 a dojeli do Ashby-de-la-Zouch [v hrabství Leicestershire], protože se nám líbil ten název. Skvělý! Odbočit. Ale tam nebyl koncert, byla to jen malá vesnice. Vlastně jenom ukazatel. Jeli jsme dál, až jsme dorazili na Nottingham University, a teprve tady se nám rozsvítilo: „No jo, budeme jezdit po univerzitách.“ Žádný jiný koncerty jsme nedělali. Tam byli zaujatí posluchači. Tam byli lidi. Vzpomínám si, jak jsem si říkal, že jedna dobrá věc z toho může vzniknout, až budeme v budoucnu potkávat lidi, kteří budou říkat: „Studoval jsem tam, když jste přijeli.“ Byli to lidi, z nichž mohlo něco být, a my se teď mezi ně vetřeme. Poselstvím toho turné byla skladba „Give Ireland Back to the Irish“, takže lidi dopředu věděli, že jsme trochu političtí. Až se z nich stanou velcí šéfové v BBC nebo v podobných institucích, budou moct říct: „Tenkrát jsem byl u toho.“ Pro nás to jen znamenalo získat koncertní zkušenost. Jednoduše jsme na ta místa neohlášeně přijížděli a bylo to šílený. Až si někdy uděláme pět hodin času, budu ti o tom vyprávět. Je to hotová sága. Vzpomínám si, že jsem to povídal Johnu Schlesingerovi [filmovému režisérovi] a on řekl: „To je škoda, že jsem u toho nebyl, strašně rád bych to nafilmoval.“ Hnali jste ten lehkovážný přístup do extrému, ne? To jste si ani neobjednávali hotely? (McCartney tehdy pochopitelně neměl ani manažera.) Ani koncerty ani hotely ani nic jinýho. Viděno zpětně, vlastně ani já nevěřím, že jsme něco takovýho dělali. V dodávce jsme měli kapelu, psy, děti, bylo to šílenství. Ale bavili jsme se a opravdu jsme se naučili nový věci. Bylo to skutečně, jako bych nikdy nehrál s Beatles, nemohl jsem si tou bývalou slávou vypomáhat jako nějakou berličkou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224229